Pohled na grimoáry v kostce
Název grimoáry má svůj původ ve starofrancouzském slově grammaire – gramatika. Už název sám o sobě napovídá, že to nebyly obyčejné čarodějnické knihy nějakých ledajakých čarodějnic s kletbami a zlými čáry. Byly to spíš „učené“ knihy. Středověký grimoár – kniha o magii – byla učebnice čar, kouzel a zaříkadel či zaklínadel, lektvarů, rituálů. Kromě toho v ní byly popsány významy a použití talismanů, amuletů a škapulířů. To vše byly návody k léčení a uzdravení i komunikaci s „hodnými“ duchy, anděly a nadpřirozenými bytostmi. První z těchto knih sepsali v raném středověku duchovní. Znalost kouzel byla považována za požehnání od Boha. Grimoárů byla sepsána celá řada. Z dnešního pohledu jsou tyto knihy i historickým záznamem našich nejstarších magických tradic.
Léčení z grimoárů, magická kouzla
Mniši a duchovní používali kouzla z grimoárů různými způsoby. Někdy bylo samotné kouzlo napsáno na papírku, který nosil nemocný u sebe, nebo si ho přiložil na nemocnou část těla. Kouzly se zaříkávaly i léčivé lektvary. Věřilo se, že přivolá léčivé síly anebo duchy. Na rozdíl od jiné středověké „čarodějnické“ praxe, kdy bylo snahou léčení z těla vyhnat zlého ducha, duchovní se naopak snažili do těla nemocného nalákat ducha léčivého. Jiná kouzla měla „přenést“ nemoc do těla zvířete. K léčení se také používaly krev a orgány zdravých zvířat, které měly člověku navrátit sílu. Jedno z mnoha kouzel radí, například, napsat na tři hostie magická slova, která nemocný po tři dny pojídal. Přitom měl říci třikrát Pater Noster a třikrát Ave Maria. A byl zdráv.
Síla amuletů
Středověké amulety a talismany nemusely být vždy nějaký předmět. Mohlo to být i nahlas vyřčené zaříkadlo, které člověka chránilo. Léčivé amulety vyrobené dle grimoárů chránily i hospodářská zvířata a celou rodinu. Léčily a ochraňovaly díky božskému spojení – s Bohem, Kristem nebo archandělem. To jim dodávalo moc. Jiné byly propojeny s přírodními silami nebo živly, jako u pohanů. Takový amulet byl obvykle svazek bylin, který se nosil na krku, kamínky nebo krystaly. Nálezy z některých částí Evropy ukazují, že pro ochranu, štěstí a blahobyt lidé nosili i olověné talismany s nápisy. Byly v nich zataveny mušličky, polodrahokamy nebo byliny. Věřilo se také, že i některá zvířata mají magickou moc, chrání a uzdravují.
amulet
Tajné a chráněné
Grimoáry byly tajné, byly proto psány v latině. Studovali je mniši v klášterních knihovnách, byly předmětem na vysokých školách. Důležitý nebyl jen obsah. Vzácnost magických knih podtrhoval i materiál. Knihy byly z pergamenu. Ne však každý byl vhodný, musel být z kůže mladého zvířete. To musel často zabít kouzelník sám, aby nedošlo k znesvěcení. Text byl psán krví zvířete, nebo posvěceným inkoustem. Středověká magie v Evropě vycházela z kultur starověkých civilizací (Blízký východ, Byzance, Řecko, Řím), které měly své velké mágy a znalce tajných vědomostí. Mezi těmi nejpopulárnějšími byl král Šalamoun, který napsal nejméně pět magických knih. Středověká léčivá magie, už jen proto, že věhlasnými léčiteli byli kněží a mniši, nebyla spojována s čarodějnictvím nebo černou či démonickou magií. Pohled církve se změnil až na konci středověku, kdy začala být magie potlačována a stíhána.
