Byl synem maršála vévody Antoina III. de Gramont a Françoise-Marguerite du Plessis de Chivré, Richelieuovy neteře. Jeho sestrou byla Kateřina Šarlota, (1639-1678), monacká kněžna a někdejší milenka francouzského krále Ludvíka XIV.
Nejkrásnější muž v době krále Slunce
Armand byl skutečným playboyem té doby a mnozí ho považovali za nejkrásnějšího muže dvora. Byl bisexuál, který byl poměrně hodně ješitný a tvrdohlavý. To násobil samosebou fakt, že nikdy neměl nouzi o milence. Mohl si vybírat.
Francouzský dvůr byl plný ctižádostivých dvořanů, kteří byli ochotni využít sexu k získání svého postavení. Jedním z nejznámějších libertinů byl právě Guy-Armand de Gramont, hrabě de Guiche. Jeho sestra Catherine-Charlotte de Graumont se provdala za následníka monackého trůnu a později se stala dvorní dámou Henrietty Anglické, která byla provdána za bratra krále Ludvíka XIV. Mimochodem, o Kateřině-Šarlotě a Henriettě se říkalo, že spolu udržovaly poměr.
Tak se Armand seznámil s Filipem I., vévodou orleánským. Bisexuální Armand upoutal Filipovu pozornost a oba spolu začali milostný románek. Filip byl údajně Armandem okouzlen, ale cit nebyl vzájemný. Nakonec Armand začal mít poměr i s Henriettou, což vyvolalo Filipovu žárlivost.
Jednoho dne Filip Armanda a Henriettu málem přistihl při činu, ale pohotový sluha hraběte de Guiche udeřil do hlavy a způsobil mu krvácející zranění. S obličejem zakrytým kapesníkem se Armandovi podařilo nepozorovaně uniknout.
Armand si dlouho držel titul "nejkrásnějšího muže Francie". Byl elegantní a žil honosným životem. Ideál jeho krásy by však té dnešní zřejmě neodpovídal.
Na hony vzdálený dnešnímu ideálu
Poměrně zavalitý Armand s větším břískem a dvojitou bradou byla skutečná podoba tohoto playboye. Obecně se říkalo, že ideál mužské krásy spočívá v poněkud větším pozadí, silný stehnech a zavalité hrudi.
Chybět nesměl ani správný účes, často tvořený pořádnou kaděří tmavých hustých vlasů.
V 17. století byla také většina Evropanů zvyklá nemýt si tělo, protože věřili, že mytí nebo koupání v horké vodě může otevřít póry a propustit nemoci. Bez kultury sprchování a koupání si lze představit, jaký zápach museli tito lidé produkovat. Ludvík XIV. se prý za svůj život umyl pouze třikrát.
Lidé té doby často a rádi jedli. Jejich zuby tak trápily nejrůznější neduhy od zubních kazů až po záněty dásní, protože se zubní hygienou to bylo obdobné jako s mytím.
Lékaři často problém řešili vytrhnutím všech zubů, a to bez jakéhokolov umrtvení. Příkladem byl i samotný král Slunce, kterému lékaři při trhání zubů omylem prorazili patro. Jelikož i on rád jedl, hnilobné nánosy jídla se v jeho propíchnutém patře postupně usazovaly. Což mělo za následek nemilý zápach z úst. Ten byl v případě Ludvíka XIV. doslova smrtící.
Zdroje: