Trotula se narodila v Salernu a patřila k jednomu z nejvznešenějších rodů království, původem Longbardů, ale se silnými vazbami na normanské dobyvatele. Byla první ženou, která praktikovala, vyučovala a psala lékařské texty na slavné středověké lékařské škole v Salernu kolem 11. až 12. století. Trotula se provdala za Jana Platearia, jednoho z učitelů medicíny na salernské škole, a měla s ním dvě děti, Jana a Matěje, oba studenty a učitele salernské lékařské školy.
Trotule je připisována celá řada textů, jež byly po několik století velmi populární po celé Evropě. Zabývala se převážně všemi aspekty ženských lékařských problémů se zaměřením na dermatologii, kosmetiku a porodnictví, gynekologii.
Na video o této pokrokové ženě se podívejte zde:
Její četné úspěchy v oboru gynekologie, kterému jinak zcela dominovali muži, vedly ke vzdělání jejích současníků a k rozvoji pokrokových myšlenek v oblasti péče o zdraví žen.
Lékařská fakulta v Salernu byla nejvýznamnější své doby
Bylo těžké získat respekt
Ač velmi vzdělaná, Trotula se potýkala s mnoha problémy. Působila jako lékařka a profesorka na první lékařské fakultě na světě, kde rovněž učili její manžel a synové. Tato fakulta v Salernu byla jednou z mála škol v Evropě, kde se vyučovali a pracovali muži i ženy. Salerno bylo od 10. století hlavním městem významného knížectví, které v některých obdobích ovládalo území jižní Itálie s výjimkou Kalábrie a Apulie v rukou Byzantinců. Salerno jako hlavní město se těšilo všeobecnému blahobytu a rozvíjelo se hospodářsky i kulturně. Důležitá byla právě salernská lékařská škola, kde Trotula a celá její rodina působili. Salernská fakulta vítala učitele medicíny z různých oborů a studenty z celé Evropy a pacienti sem přicházeli z celého světa, aby se nechali ošetřit těmi, kteří byli v té době považováni za nejlepší lékaře.
Kvalita Tortulina výzkumu dokonce pak během renesance přinesla pochybnosti v řadách některých učenců, kteří vyjadřovali pochybnosti o tom, že Trotula byla žena. Jiní zase spekulovali o tom, že možná vůbec neexistovala a byla smyšlenou postavou. Legendární aura, která se její osoby ve středověku zmocnila, přiměla pochybovat o její samotné existenci, a to i kvůli údajným překážkám v přístupu žen k lékařské profesi.
Její práce však měla přesto takový vliv, že určila směr, kterým se pak ženská medicína ubírala po celá staletí.
Více o Trotule se dozvíte i v tomto videu:
Skvělá diagnostička
Trotula se rozhodla svůj profesní život zasvětit velmi specifickému zaměření na lékařské potřeby žen. Snažila se pozorovat a kategorizovat ženské nemoci i celkový zdravotní stav žen a specifika ženských těl, a byla velmi úspěšná. Nakonec získala vysokou kvalifikaci v diagnostikování jedinečných ženských zdravotních problémů. Zasloužila se zejména o obrovský posun v porodnictví, který se však nelíbil tehdejšímu církevnímu smýšlení.
Byla totiž stoupenkyní používání opiátů během porodu, čímž se postavila proti tehdejšímu křesťanskému přesvědčení. Víra tehdy kázala, že ženy by měly během porodu zažívat maximální utrpení jako trest za hřích Evy v ráji.
Trotula se věnovala i komplikacím během těhotenství a ženské hygieně. Kladla důraz na to, že ženy potřebují správnou hygienu intimních částí těla, aby se preventivně předešlo tehdy velmi rozšířeným pohlavním chorobám, jež byly obtížně léčitelné tehdy dostupnými prostředky. Jako první se zabývala menstruačním proudem žen a jeho souvislostí s plodností. Zapsala se nesmazatelně do historie, protože jako první přišla s myšlenkou, že neplodnost není jen ženská, ale neplodní mohou být i muži. I tímto názorem jen přilila olej do ohně. Muži ji neměli rádi a její názory neuznávali. Tento postoj se změnil až daleko později.
Ostružinový lektvar proti menstruačním bolestem. Miniatura z Codex Vindobonensis 93. Edice herbáře Pseudo-Apuleia, iluminovaného v jižní Itálii v první polovině 13. století.
Konečná rehabilitace jejího jména
Trotula byla mužským odmítáním sice otrávena, ale ve svém výzkumu a snažení nepolevovala. Své myšlenky, na svou dobu velmi pokrokové, pak shrnula v jediné knize, která byla napsána za účelem poučení lékařů-mužů o ženském těle. Kniha dostala název Trotula Major o gynekologii, a proslavila se i jako Passionibus Mulierum Curandorum (Nemoci žen). Měla 63 kapitol a byla poprvé vydána v latině ve 12. století. Ale i zde si mnozí mysleli, že autorem knihy musí být muž. A ti optimističtější tvrdili, že Trotula byla zřejmě jen porodní bába, která mu asistovala. Dlouho se lékařská obec netajila tím, že autorem knihy není Trotula, ale jakýsi velmi vzdělaný lékař Trottus.
V této knize zcela otevřeně a odborně hovořila nejen o obecných lékařských věcech, ale shrnula zde i nové informace o menstruaci a porodu. Její text měl dlouhodobý a velký vliv na lékařskou praxi v předmoderním období.
Ještě dlouho po Trotulině smrti se lékaři v celém středověkém světě při léčbě pacientek opírali o její lékařské příručky. I téměř o tisíc let později je její dílo i dnes považováno za definitivní zdroj informací o předmoderní lékařské praxi.
Dnes již panuje téměř jistota, že Trotula skutečně existovala, ale nad jejími spisy se stále diskutuje, zdali jsou skutečně pouze její, anebo jsou jakýmsi souborem vědomostí více autorů.
Zdroje:
https://kripkit.com/trotula-de-ruggiero/, www.sentieristerrati.org, castillodelostemplarios.com, www.historypage.it
