Incestní sňatky a pohlavní styk provázejí lidstvo od samého počátku. Dá se předpokládat, že fungovaly již v pravěku. Jakmile se lidstvo rozrůstalo, bylo již reálnější sehnat nepříbuzného manžela či manželku. Začala se tak objevovat i pravidla pro výběr partnerů. Ta však byla často ignorována právě královskými a šlechtickými rody.
Mezi prvními, kteří na to doplatili, byli egyptští faraónové. Ti se odkazovali na svůj božský původ a příběh o sourozencích Isis a Osirisovi, jež zplodili syna Hóra. Známá Kleopatra se tak například vdala za své bratry, Ramses II. si vzal svou sestru a také tři dcery. Snad nejznámější egyptský vládce Tutanchamon zase zemřel na následky dědičné choroby. Ta ho postihla díky tomu, že jeho rodiče byli sourozenci.
Habsburkové příbuzenské sňatky
Karel II. Španělský se prudce předklonil a hmátl po nočníku. Stihl to jen tak tak. Na prudké křeče a nekontrolovatelné záchvaty průjmu a zvracení si nedokázal zvyknout, i když ho pronásledovaly od malička. Stejně tak jako na halucinace a slintání z neustále otevřených úst, do kterých se nevešly velké zuby a odulý jazyk. Šeptalo se, že ho někdo uhranul a za jeho znetvoření mohou čáry. Pravda však byla jinde. Jeho otec Filip IV. Španělský si vzal svou neteř Marii Habsburskou. Karel tak byl nejen jejich synem, ale také prasynovcem a bratrancem z prvního kolene. „Jeho rodiče byli natolik geneticky zkřížení, že to bylo stejné, jako kdyby ho zplodili sourozenci nebo otec s dcerou," říká profesor Gonzal Alvarez z univerzity v Santiagu de Compostela.
Karel II. Španělský
Sňatky rodinných příslušníků nebyly u španělské větve Habsburků žádnou výjimkou. Během 200 let jich uzavřeli devět z jedenácti. Moc si navzájem upevnili strýcové s neteřemi, tety se synovci, ale i bratranci a sestřenice. Zvyšoval se tak tzv. koeficient inbreedingu, jež slouží jako ukazatel příbuznosti jedinců.
Zatímco první španělský král Filip. I. Sličný Habsburský měl tuto veličinu 0,025, Karel II. ho měl desetinásobnou. To znamená, že 25 % genů měl shodných se svými příbuznými. Aniž by to královská rodina tušila, svým potomkům tak předávala nejen koruny, erby a pozemky, ale také nemoci. Ze 34 narozených dětí se polovina nedožila deseti let. Deset z nich zemřelo ještě před prvním rokem života.
Hra s geny
Každé dítě disponuje mixem genetického materiálu svých rodičů. Když jsou ale jejich genofondy podobné, šance, že jejich potomek zdědí nějakou nemoc, se zvyšuje. Dědičná onemocnění, vznikající jako spontánní mutace, nebo číhající po generace, jsou obvykle recesivní a je nutné, aby oba rodiče byli přenašeči chybného genetického kódu. Čím bližší je příbuznost jedinců, tím vyšší je také genetická podobnost. Mutace se tak začnou za několik let objevovat častěji.
U Habsburků se tak děti rodily se známým „pyskem" a psychickými poruchami. Další jedinci trpěli neplodností, impotencí, zažívacími problémy, hormonální nerovnováhou nebo křivicí. Pitva Karla II. navíc prokázala, že jeho srdce „bylo velké jako zrnko pepře, plíce plné děr, střeva shnilá, jediné varle bylo černé jako uhel a hlavu měl plnou vody."
Zdroj:
www.lidovky.cz, www.historyanswers.co.uk, www.stoplusjednicka.cz
