Stav, kdy je spodní čelist nepřirozeně zvětšena a dolní zuby jsou předsunuty před horní, se nazývá progenie a v dnešní době se dá chirurgicky upravit. Za časů císařů si však na takový zákrok nikdo netroufl, a tak se habsburští panovníci museli smířit jak s mohutnou bradou a výrazným dolním pyskem, tak s nepřesnou výslovností sykavek, nebo dokonce i se šišlavým projevem.
Právě tyto vady řeči bývají u progenie častým průvodním jevem. Obrácený skus pak může způsobovat i problémy se žvýkáním potravy. Poslední Habsburk na španělském trůně Karel II. (1661-1700) trpěl zřejmě nejtěžší formou progenie, při které je kromě dolní čelisti zvětšený i jazyk. Ubohý vladař nemohl pořádně jíst a nadměrně slintal.
V rakouské větvi Habsburků trpěl převislým spodním rtem například Rudolf II. (1552–1612), jehož otec Maxmilián II. se oženil s vlastní sestřenicí Marií Španělskou. Obětí incestního sňatku se stal také Leopold I. (1640–1705), který navíc sám pojal za manželku vlastní sestřenici a neteř v jedné osobě, Markétu Terezu Španělskou. Opakující se geny způsobily, že z jejich čtyř dětí přežila první rok života jediná dcera. Dědice trůnu Josefa I. přivedla Leopoldovi na svět teprve jeho třetí žena, Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská.
Protože Josef I. po sobě zanechal jen dvě žijící dcery a žádného syna, vlády se po něm ujal jeho bratr Karel VI. Také on měl potíže s plozením potomků mužského pohlaví, jediný syn se dožil pouhého půl roku. Monarchii nezbylo nic jiného, než se smířit s vládou jeho nejstarší dcery, slavné Marie Terezie. Ta se díky sňatku s nepříbuzným Františkem Štěpánem Lotrinským zasloužila o to, že se deformace čelisti u jejích dětí už neobjevila.
