Historie hádanek se začala psát již před dvěma tisíci lety. Jejich počátek je spjat s Předním východem a Indií, kde byly zaznamenány ve védských textech. Také Evropané si rádi lámali hlavu nad slovními hříčkami. Objevují se v příbězích řecké mytologie i v textech římských básníků.
První latinské hádankářství je spojováno se sbírkou Aenigmata, sepsané v pozdní antice na konci čtvrtého nebo počátku pátého století autorem Symphosiusem. Sám spisovatel byl vtipálek. Podle historiků je totiž jeho jméno pseudonymem a znamená „párty kluk“. Téměř dvě stě let patřil mezi jediné tvůrce zábavných hříček.
I v pozdější době bylo hádanek napsaných v latině jako šafránu. Pravděpodobně se těšily velké oblibě a byly spojovány s lidovým folklórem i biblickými příběhy. Jejich cílem bylo nejen pobavit, ale také poučit.
Středověké hádanky mnichů
Předat určité poselství pravděpodobně chtěli také benediktinští mniši patřící pod arcibiskupství v Canterbury. Mezi lety 960 a 990 našeho letopočtu sepsali kodex staré anglické poezie, jenž mimo příběhů světců, gnómických veršů a básní moudrosti obsahuje také devadesát pět hádanek.
A ne jen tak ledajakých. Cíleně míří na lidskou fantazii a zabývají se nejen náboženskou tématikou, ale také všedním životem, konkrétně tím, který je i v dnešní době tabuizován, a to lidskou sexualitou.
Budete se červenat?
„Tyto básně byly důležité z pohledu genderové a sexuální politiky nejen v raném středověku, ale i v novověku. Jejich pozdější studium a překlady znamenaly precedens pro sexuální revoluci 60. a 70. let,” tvrdí Dr. Megan Cavell z univerzity v Birminghamu.
O čem tedy mniši psali? Mezi nejznámější hádanku patří ta s číslem 25: „Jsem podivuhodná a dělám radost ženám. Můj stonek je vzpřímený a dole chlupatý. Když se krásná dcera rozhodne, aby mě chytila, odkryje mou holou hlavu. Pak se rozpláče. Víš, kdo jsem?” Je až překvapivé, jak duchovní dokázali popsat obyčejnou cibuli.
Zdroj:
