Optická iluze, pojmenovaná po německém psychologovi Hermannu Ebbinghausovi, není jen zábavnou hříčkou. Odkrývá mechanismy našeho vnímání a ukazuje, jak důležitou roli hraje kontext v tom, jak vidíme svět kolem nás. Ebbinghausova iluze přitom nachází uplatnění v mnoha oblastech našeho života – od umělecké tvorby až po marketingové triky.
Když se malé stává velkým
„Ebbinghausova iluze je jedním z nejelegantnějších příkladů toho, jak kontext ovlivňuje naše vnímání velikosti,“ vysvětlují neurologové. „Náš mozek totiž neustále zpracovává obrovské množství vizuálních informací a snaží se jim dát smysl. Při tom se spoléhá na různé zkratky a heuristiky, které mu pomáhají rychle interpretovat to, co vidíme.“
Jednou z těchto zkratek je právě vnímání relativní velikosti. Když vidíme objekt obklopený menšími předměty, náš mozek ho automaticky interpretuje jako větší. Naopak objekt obklopený většími předměty se nám jeví jako menší. Tento mechanismus, který nám v běžném životě pomáhá rychle odhadovat vzdálenosti a velikosti, se v případě Ebbinghausovy iluze stává zdrojem fascinujícího optického klamu.
Reklamní triky
Jenže popisovaná iluze není jen laboratorní kuriozitou. Její principy nachází uplatnění v mnoha oblastech, od umění až po marketing. „Reklamní průmysl ji často využívá k manipulaci s vnímáním spotřebitelů,“ říká Petr Svoboda, odborník na marketingovou psychologii. „Například při prezentaci produktů mohou být záměrně použity kontrastní prvky, které produkt opticky zvětší nebo zmenší podle potřeby.“
Tento trik však může někdy zajít příliš daleko. Svoboda uvádí konkrétní příklad: „Nedávno byla stažena reklama na nábytek, protože výrobce digitálně upravil velikost herců, aby gauč vypadal větší. To je samozřejmě za hranicí etického využití vizuálních triků.“
Kulturní rozdíly
Zajímavé je, že vnímání Ebbinghausovy iluze není univerzální. Výzkumy ukazují, že existují významné rozdíly mezi různými kulturami a skupinami. „Zjistili jsme, že iluze je silnější u lidí z Japonska než u Britů. Také jsme pozorovali rozdíly mezi pohlavími a dokonce i mezi různými profesemi. Například humanitně založení lidé jsou na iluzi citlivější než matematici,“ tvrdí výzkumníci.
Dětské oči vidí jinak
Překvapivým zjištěním výzkumu pak je to, že děti mladší sedmi let iluzi prakticky nevnímají. Existuje několik teorií, proč tomu tak je. Jedna z nich předpokládá, že vnímání souvisí se zkušeností s interpretací dvojrozměrných obrazů. Dospělí mají totiž roky praxe v rychlém chápání velikostí a vzdáleností na obrázcích a fotografiích. „Naopak děti tuto zkušenost teprve získávají, a proto možná vidí věci více tak, jak jsou, tedy bez zkreslení,“ vysvětlují psychologové.
Vyzkoušejte si iluzi sami
Už jsme vám hodně napověděli. Podívejte se teď na náš obrázek a určete, který z oranžových kruhů je větší. Jste připraveni? I přes naší nápovědu odpoví 98 procent lidí špatně.
Vyřešíte naši optickou iluzi? Který oranžový kruh je větší?
Kruhy jsou totiž stejně velké!
Nevěříte? Každý s i může iluzi snadno vyzkoušet doma. Stačí nakreslit dva stejně velké kruhy (obkreslete třeba desetikorunu) a kolem vždy větší, respektive menší kroužky. Je to jednoduchý, ale působivý experiment. I když víte, že oba střední kruhy jsou stejně velké, je těžké se ubránit dojmu, že se liší. Počítejte tedy s tím, že to, co vidíme, není vždy objektivní realita, ale jen interpretace našeho mozku ovlivněná předchozími zkušenostmi.
Zdroj: www.theguardian.com
Sledujte nás v Google Zprávách