„Vám by se to líbilo, slečno…“ Rozkošné vypakování syna z postele nezvané návštěvnice ve filmu Lásky jedné plavovlásky se dá jen stěží zapomenout. Blonďatá Andula v podání Hany Brejchové nebyla prý úplně vymyšlenou postavou.

„Ten film je v podstatě o mně. Miloš Forman byl můj švagr a velký přítel. Svěřovala jsem se mu se svými láskami, trápením, se vším od svých 11 let. Byl pro mě něco jako důvěrník. Nikdy mi neřekl, že nemá čas. Vždy mi nabídl kávu a choval se ke mně jako k dospělé, což na mě opravdu zapůsobilo. Takže jsem se vždycky pořádně vyplakala a pak odešla. Neměla jsem tušení, že si začal některé věci zapisovat,“ řekla Brejchová v jednom z rozhovorů.

Malé role

Jenže zatímco Plavovláska byl obrovský hit, pak už následovaly jen malé role, mimo jiné ve filmech Žirafa v okně, Hogo fogo Homolka, Adéla ještě nevečeřela, anebo v seriálech Cirkus Humberto, Přítelkyně z domu smutku a O zvířatech a lidech.

Proč, když byl o herečku obrovský zájem? „Byla jsem hloupá a mladá, vybírala jsem si pak už jen samé špatné a malé role. Něco byla i shoda okolností,“ říká. Zatímco jugoslávský film Grajski biki jí ještě vyšel (nebyl ale příliš úspěšný), současně prošvihla hlavní roli s Alainem Delonem, jedním z největších francouzských filmových idolů a svůdníků té doby.

Setkání s Delonem

Francouze zaujalo, že byla přirozeně krásná, s nápadným úsměvem a zářícíma očima, což ji předurčovalo k herecké kariéře.

„Natáčeli jsme film Otázka dnů, byla to noční směna, 12 hodin v kuse. Můj bratr, tehdy teenager, chtěl jít se mnou. Tak jsem mu našla práci jako komparz a jednou v noci během natáčení řekl: »Hano, podívej, tam je Alain Delon!« A já odpověděla: »Co by tady Alain Delon dělal ve 3 ráno?« Podívala jsem se a viděla ho s režisérem Yvesem Ciampim. Představili nás a nabídli mi natáčet tři měsíce v Paříži a tři měsíce v Itálii. Hlavní roli ve filmu s Alainem Delonem! Podmínky byly výborné, ale musela jsem odmítnout, protože jsem byla těhotná,“ vzpomínala herečka. Nakonec toho velice litovala.

Sláva se rozplynula

Její odmítnutí totiž mělo dalekosáhlé důsledky. Francouzská filmová scéna se jí začala vyhýbat a možnosti, které by ji mohly vynést mezi evropské herecké hvězdy, se rozplynuly. Hana se tak z cest postupně vrátila zpět do Československa, kde ji čekala série zmíněných menších rolí.

I to byl jeden z důvodů, proč přestala komunikovat se svou slavnější sestrou Janou. „Hana často cítila, že žije v jejím stínu, což vedlo k četným konfliktům a sporům,“ shoduje se okolí obou hereček.

„Musela jsem bojovat o své místo na slunci,“ uvedla Hana, která se až do své smrti se sestrou nedokázala usmířit. „Hanka si kariéru nakonec pokazila sama. Možná to bylo tím, že neměla kolem sebe nikoho, kdo by jí radil. Chtěla být slavná, ale byla mladá a podcenila profesionalitu. Byla nespolehlivá, několikrát jsem za ni musela žehlit na Barrandově průšvihy, až její filmová kariéra skončila stejně rychle, jako začala. Nerozuměly jsme si ani lidsky. Věčně si na něco stěžovala, což já nesnáším,“ shrnula Jana Brejchová ve své knize.

Život v ústraní

Když Hana zavrhla i vlastní dceru, žila v osamění. „Udělala něco pro mě naprosto nepřijatelného,“ zdůraznila herečka, která měla navíc problémy s alkoholem, depresí, trpěla i cukrovkou. V roce 2009 nadýchala zplodin při požáru svého bytu, kde se pravděpodobně vznítila svíčka, nebo cigareta. Skončila v nemocnici, poté na psychiatrii. Dožila v domově s pečovatelskou službou na Kladensku, kde letos na jaře zemřela.

Zdroje: www.ahaonline.cz, www.filmovyprehled.cz, www.denik.cz