Hana Vítová, rozená roku 1914 jako Jana Lašková, začínala svou hvězdnou dráhu v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Slavná herecká dvojice ji obsadila do role Sirael ve hře Golem a vymyslela jí umělecký pseudonym, inspirovaný údajně básníkem Vítězslavem Nezvalem. Její neobvyklé krásy a talentu si záhy všimli i filmaři. Mladá dívka pro samou práci ani nedokončila konzervatoř.
Velmi brzy se také provdala, manželství s tenoristou Járou Pospíšilem ale nepřežilo první rok. Přátelila se s kolegou Oldřichem Novým, a podle některých zvěstí dokonce měla být matkou jeho dcery. Nový si totiž jednoho dne přinesl domů uzlíček v peřinkách a manželce oznámil, že si osvojil miminko. Matka zůstala navždy neznámá a spekulovalo se o tom, že jí byla nějaká tajná Nového milenka - třeba právě Hana Vítová, kterou Nový přizval ke křtu jako kmotru a holčička po ní nesla jméno Jana.
Jenomže Nový nebyl žádný proutník, do postele ho nedostala ani oslnivá Adina Mandlová. Navíc Vítová by těhotenství při své útlé postavě před filmovými štáby špatně utajila. Matkou se tedy nejspíš poprvé stala opravdu až po válce, kdy už byla vdaná za filmového kritika Bedřicha Rádla.
Komunisté její další kariéře nepřáli. Nemohli zkousnout, že se jí podařilo udržet se u filmu i během války, ačkoli přímo z kolaborace ji nikdo vinit nemohl. Krásná a zasněná Vítová se jim navíc nehodila do budovatelských projektů oslavujících ženy - údernice. Herečka se ocitla bez práce a byla závislá na svém manželovi, ze kterého se vyklubal nevěrník.
Manželství se rozpadlo. Vítová ale neměla žádnou jinou střechu nad hlavou, a tak s Rádlem zůstala bydlet v jednom bytě. Vařila a prala jak pro něj, tak pro jeho milenku, využívali ji jako služku. V tomto neradostném prostředí vyrůstala dcera Bedřiška, která své matce měla později zasadit ránu nejhorší.
V osmnácti letech se nešťastně zamilovala do Jiřího Suchého a pokusila se o sebevraždu. Vítová ji chtěla zadržet, ale Bedřiška se jí vytrhla a vyskočila do světlíku. Své matce doslova zemřela v náručí.
Herečka se s touto ztrátou nikdy nevyrovnala. Uzavřela se do sebe, odstěhovala se na chatu u Berouna a propadla alkoholu. Peníze si obstarávala díky překladatelské činnosti.
V roce 1987 ve svém pražském bytě upadla a nemohla vstát. Teprve druhý den ji zde našla kamarádka a přivolala lékařskou pomoc. Nebylo to už nic platné, Vítová po převozu do nemocnice vydechla naposledy.
