Bohumil Hanč získal třikrát po sobě titul mistra Koruny české v běhu na lyžích, než jeho sportovní kariéru přerušila povinná vojenská služba. Závodem v roce 1913 se snažil navázat na své předešlé úspěchy. V té době mu už bylo 26 let a jeho manželka čekala dítě. Od závodu ho zrazovala, nepřála si, aby jako nastávající otec riskoval zdraví.

Kromě Hanče ten den startovali další tři Češi a dva Němci. České závodníky motivovala touha dokázat světu, že je němečtí soupeři neporazí. "Němec nesmí vyhrát," řekl prý Hanč svým druhům před závodem.

Lyžaři vyjeli v 7 hodin ráno z Labské boudy oblečeni nalehko, protože se počasí tvářilo jako slunečné a přívětivé. O dvě hodiny později se strhl déšť a začal foukat ostrý vítr. Poté propukla sněhová vánice. Tři z účastníků závod vzdali už před 10. hodinou. Mokré oblečení jim mrzlo na těle, cestou utrpěli odřeniny. V 11 hodin zůstal na trati už jen Bohumil Hanč. Na Violíku na něj rozhodčí volal, ať se vrátí, ostatní už nezávodí. Dodnes není jisté, zda ho Hanč vůbec slyšel.

Účastníci i rozhodčí se vrátili na Labskou boudu a po 13. hodině odpolední se vydali Hanče hledat. Závodník Emerich Rath ho našel na Zlatém návrší. Ležel ve sněhu a nesrozumitelně něco mumlal. Rath se ho pokusil odtáhnout na zádech, ale vydržel to jen půl kilometru, na víc neměl sílu. Na Labskou boudu doběhl sám a přivolal pomoc.

Pro Hanče poté vyrazila výprava se saněmi a dopravila ho do chaty. Bohužel byl natolik podchlazený, že lékař konstatoval smrt. Něco tu ale nehrálo - Hanč byl oblečený do kabátu a čepice, se kterými se na závod nevydal. Jak k těmto kouskům šatstva mohl na hřebeni ve vánici přijít?

Záhada se vysvětlila poté, co jiný záchranář hledající Hanče narazil na mrtvolu Václava Vrbaty. Šlo o blízkého Hančova přítele, který se přišel na závod podívat a chtěl na kamaráda čekat v cíli na Mísečkách. Zřejmě ho potkal na cestě velmi vyčerpaného a vzdal se svého oblečení, aby ho uchránil před zmrznutím. Nejspíš pak chtěl jet pro pomoc, ale nepodařilo se mu to a sám uvízl v závějích.

Otázkou zůstává, proč se Bohumil Hanč snažil závod za každou cenu dokončit. Opravdu neslyšel varování rozhodčího? Nebo snad chtěl dokázat, že se český závodník za nic na světě nevzdá? Příběh Hanče a Vrbaty každopádně inspiroval nadšené sportovce a horaly k rozvoji záchranářské činnosti a 24. březen je dodnes slaven jako Den Horské služby.