Amputace rukou byla potrestáním za krádež, i když je pravda, že ne všechny amputované ruce zločinců měly podle evropského přesvědčení sloužit jako odstrašující prostředek.
V dobách, kdy se prostí lidí medicíny báli a oběšení bylo naopak běžné, se tradovalo, že ruka utopeného nebo oběšeného člověka může být použita k uzdravení, zejména při nemocech štítné žlázy nebo při nemocech způsobených špatnou stravou a výživou. Ruka mrtvého mohla otok vyléčit, proto byly useknuté a zakonzervované ruce běžnou součástí výbavy amatérského lékaře.
Ruce byly zkrátka žádaným zbožím. A to platí i o Ruce slávy, ang. Hand of Glory. Tato ruka byla vlastně kontraproduktivní a až do poloviny 19. století byla oblíbeným vybavením zlodějů při páchání jejich zločinů.
Co je Ruka slávy?
Ruka slávy je vlastně vysušená a naložená ruka oběšence, často specifikovaná jako levá ruka, nebo ruka, která vykonala hanebný čin. Nešlo totiž jen o ruku amputovanou za krádež, ale i za závažnější zločiny.
Ruka slávy se tak stala mýtickým artefaktem, který prý léčí nemoci, chrání zloděje před odhalením a varuje ostatní před následky zločinu. Dnes je nejvýznamnější Ruka slávy vystavena ve Whitby muzeu. Stará evropská víra přisuzovala Ruce slávy velkou moc. Do ruky byla navíc často posazena svíčka vyrobená z tuku z mrtvoly téhož pachatele, který zemřel na šibenici a byl tak za svůj zločin potrestán. Ruka slávy tak vlastně znázorňovala jakýsi svícen a měla pak znehybnit všechny osoby, kterým byla předložena.
Ruku slávy jste si mohli vyrobit i doma, přičemž postup přípravy ruky i svíce byl popsán v mnoha dokumentech z 18. století. K vytvoření Ruky slávy bylo zapotřebí ruky ještě visící mrtvoly. „Visící“ je velmi důležité, neboť se muselo jednat o zločince odsouzeného k oběšení. Aby kouzlo splnilo účel, musela být použita ruka, kterou byl zločin spáchán.
Na video, které černou magii kolem Ruky slávy vysvětluje, se podívejte zde:
Magická moc, nebo informace pro zloděje?
V některých příbězích byla ruka slávy jakousi svící, která informovala o počtu spících osob v domácnosti. Než šli lidé spát, zapálili konečky prstů na ruce tak, že každý prst představoval každou osobu v domácnosti, která spala. Pokud by některý prst nehořel, znamenalo to, že buď někdo v domě nespí, nebo je tam méně než pět osob. Mnoho zlodějů špatně odhadlo počet osob v domě, což se jim často stalo osudným.
Navíc se tradovalo, že plamen Ruky slávy lze uhasit pouze mlékem, a naopak jakákoli jiná tekutina hoření jen povzbudí. Zloději by proto udělali cokoli, aby snížili riziko dopadení, protože to se trestalo smrtí.
Ruka slávy měla navíc magické schopnosti. V první řadě uspala každého, kdo byl v domě vzhůru, a uvedla ho do stavu podobného kómatu, dokud plameny neuhasly. Dávala světlo pouze svému držiteli, a naopak všechny ostatní uvrhla do tmy. Dokázala i to, že v okolí místa, kde byla ruka zapálena, bylo možné otevřít jakýkoli zámek. A dále mohla hořet věčně, aniž by jakkoli ubývala.
Příběh ruky z Whitby
Když byla ruka připravena správně, o její moci málokdo pochyboval. Za rukou z Whitby je však jiný příběh.
Mumifikovanou useknutou lidskou ruku objevil počátkem 20. století kamenický mistr a místní historik Joseph Ford, ukrytou na zdi doškového domku v Castletonu, který koupil po muži nechvalné pověsti (jiné záznamy nemluví o keníkovi, ale starožitníkovi - pozn. red.). Okamžitě ji identifikoval na základě lidových vyprávění o takových předmětech jako Ruka slávy. Původně ovažoval o tom, že ruku nechá pohřbít, ale místo toho ji předal místnímu muzeu ve Whitby. Tak legenda kolem magické moci této ruky znovu ožila. I v samotném muzeu je ruka popsána tak, aby bylo jasné, jak bylo možné ji použít.
Podobné ruce slávy se vyskytovaly na mnoha místech po celém světě, i když název Ruka slávy se údajně začal používat až v průběhu 17. století. První zmínka o tomto magickém předmětu je ale už v Chammurapiho zákoníku a jedna dochovaná končetina visí i v pražském kostele, a ještě dnes nahání strach široké veřejnosti.
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Hand_of_Glory, www.thewhitbyguide.co.uk, www.vintag.es