Hanns Scharff: "Laskavý nacista" byl možná větší zlo, než jeho bezcitní kolegové

23. prosinec 2020 četba na 3 minuty
Váleční zajatci, 1944

Váleční zajatci, 1944

Foto: Profimedia.CZ

Vyšetřovatel Hanns Scharff byl mezi nacisty zvláštním úkazem. Nevěřil na zastrašování a fyzické týrání zajatců, naopak s nimi vlídně rozmlouval a vodil je na procházky do lesa. Díky tomu od nich často vyzvěděl mnohem více informací než jeho suroví kolegové.  

Hanns Scharff se původně o německou politiku příliš nezajímal. Pocházel z rodiny obchodníků, která ho poslala na zkušenou do jihoafrického Johannesburgu, kde se uchytil jako prodejce automobilů a už tam zůstal. Oženil se s dívkou anglického původu Margaret Stokes a založil rodinu. V roce 1939 se rozhodl navštívit příbuzné v Německu. Hůře svou dovolenou načasovat nemohl.

V září vypukla válka a Hanns Scharff s manželkou a třemi dětmi uvízl v Berlíně. Navíc mu přišel povolávací rozkaz na ruskou frontu. Jeho žena Margaret si okamžitě vyžádala audienci u jednoho berlínského generála a přesvědčila ho, že Hanns má velký potenciál a bylo by škoda, aby člověk jako on padl někde na východě. Generála zaujala Hannsova schopnost hovořit plynně anglicky a zajistil mu místo tlumočníka ve Wiesbadenu.

 V roce 1943 byl Hanns Scharff přeložen do vyšetřovacího střediska Luftwaffe v Oberurselu, kde měl překládat výpovědi anglicky mluvících válečných zajatců. Poté, co jeho nadřízení zahynuli při letecké nehodě, byl povýšen na místo vyšetřovatele i on sám. (Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Hanns_Scharff)

Jako tlumočník byl přítomen mnoha výslechům, při nivhž bylo se zajatci zacházeno velmi brutálně. "Jeden německý důstojník zahnal totálně vystrašeného zajatce do kouta jen tím, jak na něj řval," řekl Scharff svému životopisci. Z vystresovaných vojáků nebylo možné dostat souvislé slovo. Scharff se proto rozhodl, že vlastní výslechy povede jiným způsobem.
(Zdroj: Los Angeles Times, www.latimes.com, červenec 2016)

Zajatcům tvrdil, že je jejich přítel a myslí to s nimi dobře. Potřebuje od nich vědět jen něco málo, aby je nemusel předat gestapu jako špiony a bezpečně je dopravil do tábora pro válečné zajatce. Jakmile vojáci trochu roztáli a přestali být vyděšení, Scharff si nadále utužoval jejich důvěru tím, že s nimi žertoval, nosil jim podomácku připravené jídlo a někdy i alkohol. Když mu slíbili, že neutečou, bral je na procházky do lesa a rozmlouval s nimi o všem možném. Zajatci pak občas vyzradili spoustu cenných informací, aniž si to uvědomili.

Díky svému vlídnému přístupu nebyl Hanns Scharff po válce souzen. Naopak emigroval do Spojených států, kde o svých vyšetřovacích metodách přednášel v Pentagonu. Poté se s rodinou usadil v Los Angeles a přesedlal na zcela jiný obor - uměleckou mozaiku.

Ještě roky po jeho smrti v roce 1992 se o jeho psychologických taktikách debatovalo v kruzích FBI a CIA. Tvrdé výslechy lidí podezřelých z terorismu po útocích v New Yorku se neosvědčily jako efektivní a odsoudil je i pozdější prezident Barack Obama. Skupina vědců z univerzity ve švédském Göteborgu pak experimentem ověřila, že při taktice "hodného vyšetřovatele" vyslýchaní uvádějí přesnější a pravdivější informace, než když jsou vystaveni hrozbám a nátlaku.
(Zdroj: Pacific Standard, psmag.com, červenec 2014)

Akční letáky