Hans Rudel, německý bombardovací pilot, se narodil v roce 1916. V mládí ho více než vzdělání zajímal hlavně sport. Nesnášel cigarety a alkohol. Po maturitě, v srpnu 1936, vstoupil do Luftwaffe. Základní letecký výcvik zahájil v letecké škole ve Wildpark-Werderu. O tři roky později byl povýšen do hodnosti poručíka a účastnil se hned prvních bojů druhé světové války. Po několika žádostech byl přeřazen ke střemhlavým stíhačům. V té době nebyl považován za příliš dobrého letce, proto nebyl nasazen do bojů o Británii.

Zvrat přišel 23. září 1941. Během útoku na kronštadtský přístav zasáhl muniční sklad, díky čemuž došlo k potopení sovětské bitevní lodi Marat. Za své úspěchy byl Rudel oceněn Železným křížem I. třídy. V únoru 1943 měl jako první pilot odlétáno tisíc bojových misí.

Svými zkušenostmi výrazně přispěl k vytvoření nové bojové taktiky. Podle něj bylo klíčové vést útok na zadní a vrchní část tanku, kde měla obrněná vozidla slabší pancéřování. Koncem března 1944 byla jeho letka napadena sovětskými stíhači. Jedna z německých stíhaček byla sestřelena. Rudel se rozhodl přistát a zachránit pilota. V listopadu téhož roku byl při plnění úkolu zraněn do stehna, přesto však dále létal.

Začátkem roku 1945 byl Rudel při bojovém letu těžce zraněn. I přes okamžité ošetření ho však neminula amputace nohy. Zanedlouho se na vlastní žádost vrátil zpátky do služby.

Rudel byl celý svůj život přesvědčený nacista. Koncem války se dobrovolně přihlásil na sebevražednou misi, která se nakonec neuskutečnila. Byl vděčným objektem nacistické propagandy. Vůdce ho miloval a chtěl z něj udělat svého následovníka. Nazýval ho „Můj voják číslo 1.“ Nechal pro něj dokonce navrhnout nové vyznamenání, Rytířský kříž se zlatou dubovou ratolestí, meči a brilianty. Jeho jediným nositelem byl právě Hans Rudel. Ve válce způsobil Rudé armádě těžké materiální ztráty. Stalin na něj dokonce vypsal odměnu 100 000 rublů. Zlikvidovat ho se však Sovětům nepodařilo. Rudel zničil 520 tanků a přibližně tisícovku dalších vojenských vozidel. Na moři mu padlo za oběť více než 70 plavidel, z toho dva křižníky a jeden torpédoborec. I po válce byl velkým odpůrcem Sovětského svazu a bolševismu. Zemřel v roce 1982 ve věku 66 let.