Hanuš Gaertner: V Osvětimi dostal nejpotupnější práci, ale zachránila mu život

23. červenec 2020 četba na 3 minuty
Latríny v Osvětimi

Latríny v Osvětimi

Foto: Shutterstock.com

Vynášení latrín není zrovna práce snů, ale v koncentračním táboře Osvětim šlo překvapivě o činnost, která vězni mohla pomoci přežít. Alespoň Hanuš Gaertner ji shledal mnohem snesitelnější než nošení těžkých balvanů za neustálého kibicování dozorců s holemi v ruce.  

Hanuš Gaertner (*1926) vyrůstal v rodině českých Židů usazených v Hamburku. Jeho tatínek byl bohatým obchodníkem a syny poslal do elitní školy pro chlapce z lepších rodin. Spolužákům raději Hanuš říkal, že je Čech, k židovskému původu se nepřiznával. Když se situace v Německu přiostřila, rodiče se rozhodli zapsat ho raději na gymnázium v Praze.

Mladší bratr se tou dobou léčil v sanatoriu ve Švýcarsku a maminka odjela roku 1938 za ním. To oběma zachránilo život, protože zde v bezpečí přečkali celou válku. Zato tatínka nacisté deportovali z Hamburku do pracovního tábora, odkud se nikdy nevrátil.

Hanuš z Prahy putoval do terezínského ghetta a v prosinci 1943 nastoupil do transportu do Osvětimi. Měl štěstí, že nejel transportem zářijovým; všichni cestující z tohoto vlaku byli o půl roku později zplynováni. Hanuš dostal šanci žít.

Na samém prahu dospělosti byl nucen nosit do tábora těžké balvany z místa vzdáleného tři kilometry. "Jednou mě jeden esesák zmlátil, protože jsem měl moc malý kámen. Tehdy jsem si řekl, že tohle bych nevydržel, že bych se brzy vyčerpal. Takže jsem se další den schoval na palandě úplně nahoře, aby mě nikdo neviděl, a když byli pryč z tábora, vylezl jsem a někde se potloukal," prozradil Hanuš Gaertner v dokumentárním projektu Paměť národa.

Z těžké dřiny se svým odvážným kouskem skutečně vyvlékl. Dozorci na něj zapomněli a posléze mu dali na starost vynášení latrín. Této funkci se v táborové hantýrce říkalo "hajzltégr" a patřila k těm nejpodřadnějším. V Osvětimi se ale na důstojnost nehrálo - Hanuš byl rád, že mohl dělat něco méně fyzicky náročného.

Po šesti měsících v rodinném táboře se terezínští vězni domnívali, že je potká stejný osud jako jejich druhy ze zářijového transportu. Nacisté ale zrovna potřebovali doplnit pracovní síly v německých továrnách a vybírali i mezi nimi. Hanuš Gaertner se díky tomu dostal do pracovního Schwarzheide, kde byly podmínky oproti Osvětimi o něco snesitelnější. Dokonce i dozorci se prý chovali "poměrně slušně".

Hanuš díky tomu válku přežil a po osvobození se opět shledal se svou matkou a bratrem.

Akční letáky