Jmenoval se Ehrich Weiss, ale pod tímhle jménem ho nikdo nezná. Proslulost, náležící první opravdové americké superstar, mu přinesla až přezdívka. Ta mimochodem vznikla jako hold Jeanu-Eugènovi Robertu-Houdinovi, francouzskému eskamotérovi a nejlepšímu kouzelníkovi své doby. Harry Houdini ale jeho slávu pokořil. Krále útěků vlastně dodnes nikdo nepřekonal. Byl výjimečný. Dokonce ani nemusel nikoho přesvědčovat, že existují nepochopitelné věci mezi nebem a zemí. Harry Houdini se nikdy netajil tím, že je mistrem šalby a klamu. Že je umělcem svého řemesla, nikoli čarodějem. Podstatu svých triků nevyzrazoval, ale víra v nadpřirozené síly mu byla cizí. Z duše nenáviděl vyvolavače duchů, stejně jako všechny ostatní šarlatány a nabízel odměnu deset tisíc dolarů tomu, kdo mu nevyvratitelně prokáže své spiritistické schopnosti. I kvůli tomu se jednoho dne rozkmotřil se svým přítelem, spisovatelem a „otcem“ Sherlocka Holmese, Arthurem Conanem Doylem.
Kázeň a disciplína kontra čáry
V rozhovorech sice uváděl, že pochází z městečka Appleton ve Wisconsinu, ale nebyla to pravda. Rodištěm maďarského židovského uprchlíka byla v roce 1874 Budapešť. I tak Harry Houdini patřil mezi velké americké patrioty. Před první světovou válkou dokonce nabádal své umělecké kolegy, aby složili veřejnou přísahu věrnosti prezidentu Wilsonovi, a jakožto velký cestovatel po Evropě sám sloužil v řadách americké špionáže. Od jeho dobrodružné povahy ostatně nešlo čekat méně – mimo jiné byl jako jeden z prvních soukromých pilotů i pionýrem aviatiky. A podobných koníčků provozoval víc. Nicméně přesto měla v Houdiniho životě výsadní pozici jeho práce a hlavně pak „eskapády“, úniky z pout, trezorů a všech možných i nemožných míst.
Odhodlanost dravce, odvaha sebevraha
Velkou kariéru začínal Houdini skromně a nedostatek prostředků zaháněl osobním nadšením. Už od devíti let vystupoval jako artista na visuté hrazdě. Tehdy mu bylo přezdíváno „Ehrich, princ vzduchu“. Později se začal věnovat karetním trikům a drobným iluzím. Hlavně ale uměl svoji práci dokonale prodat a s pomocí všetečných bulvárních novinářů popularizovat. Proto když začínal se slavnými „útěky“, nechával se na počátku poutat policisty. Věděl, že podobnou lahůdku si tisk nenechá ujít. S obdobnou precizností pracoval vždy. Přemýšlel racionálně a pragmaticky, dodnes se o něm vyučuje jako o jednom z velkých průkopníků reklamy a marketingu. Ostatně tak ho popisuje i dvoudílný snímek předního německého režiséra Uliho Edela, jenž dává zároveň nahlédnout do zákulisí jednotlivých slavných triků. Mimochodem, klíčem ke slavnému chytání kulek do zubů byl obyčejný malý magnet.
Pravděpodobně měl extrémně vysoký práh bolesti, díky čemuž dokázal vystupovat i se zlomeným kotníkem. V mnohém Houdinimu napomáhaly jeho dokonalá fyzická průprava a nadstandardní tělesná ohebnost, měl natolik šikovné a vycvičené prsty na nohou, že s nimi zvládal v podstatě totéž, co mohl dělat rukama. Tělesné funkce znal dokonale a v mnoha ohledech považoval svoji atletickou tělesnou schránku, která ho živila, za chrám – proto také nepil ani nekouřil. To ale jeho publikum nemuselo zajímat, pro něj si raději smýšlel přitažlivé báchorky. Byl to výjimečně schopný showman s obrovskou disciplínou, který dokázal vždy dokonale ovládnout emoce a postupovat podle předem určeného plánu. Ke stále šílenějším kouskům se přitom uchyloval hlavně kvůli značnému zástupu plagiátorů, nicméně u něj se nejednalo o risk. Vždy věděl, co dělá.
Zatímco na jevišti oplýval neotřesitelnou sebejistotou, v osobním životě se nevymykal ostatním smrtelníkům. Byl do značné míry fixovaný na vlastní matku, bál se smrti, ale hlavně trpěl závislostí na adrenalinu a ovacích publika, což mu dost komplikovalo jeho soukromé vztahy. A také rád přeháněl. Jenže on si to mohl dovolit. Ve své době byl králem a zůstává jím dodnes.
Houdiniho největší triky
Jedna teorie tvrdí, že byl nebezpečnými robinsonádami posedlý proto, že se kolem pátého roku života málem utopil během plavání v řece. Úniky mu pak měly v dospělosti pomáhat překonávat traumatizující zážitek. Každopádně je vypiloval k dokonalosti. V roce 1911 uprchl z těla vycpané velryby. V útrobách balzamovaného tvora se tehdy přiotrávil arzenem. Věhlas mu přinesly opakované úniky z plechového barelu na mléko. Dostal se i z bedny vhozené do newyorské Východní řeky. Naopak málem zemřel, když se nechal pohřbít zaživa a došly mu síly při vykopávání se. Mnohé pak vyděsilo, když se mu s želízky na rukou povedlo uniknout z cely smrti v jednom z washingtonských vězení, a ještě během tohoto kousku proházel trestance v okolních celách. Mistrovským dílem se pak bezesporu stal jeho únik z „čínské mučicí“ prosklené nádrže zaplněné vodou, do níž byl ponořen hlavou dolů a se svázanýma nohama.
Adrien Brody se v roce 2014 stal Harrym Houdinim.
Adrien Brody, nekonvenční hvězda
Vysoký herec s velmi dětskou tváří byl v Hollywoodu vždy trochu nevšedním zjevením. Jen málokdo by asi do elegána s jemnými rysy řekl, že je velkým milovníkem pouličního hip hopu. A jen málokdo jej znal, když se v roce 2002 stal představitelem pianisty Władysława Szpilmana a zároveň nejmladším držitelem Oscara za hlavní mužskou roli. Adrien Brody, Američan s maďarsko-polskými kořeny, se tehdy objevil odnikud a svět v tu chvíli našel svého nového De Nira či Ala Pacina. Svoji tehdejší popularitu nicméně zužitkoval jen zčásti, byť se objevil například v úspěšných filmech Vesnice či King Kong. Brody je totiž velmi vybíravý, co se rolí týče. Nikdy se moc nezajímal o peníze a vždy upřednostňoval party, které ho lákaly, takže si častým odmítáním nabídek a zaškatulkováním mírně znepřátelil hollywoodskou továrnu na sny. Oproti tomu je ale velkou hvězdou v Číně, kde natočil několik snímků, ačkoli sám tvrdí, že netuší, proč ho má čínské publikum tak rádo, a připadá mu to trochu podivné.
Západní publikum o něj ale naštěstí nepřišlo zcela. Objeví se například v novém filmu Wese Andersona, ve snímku Vladař se stane římským císařem Karlem V., zahraje si i v připravovaném životopisu Marilyn Monroe a potkat jsme jej mohli i ve čtvrté sezoně skvělého seriálu Gangy z Birminghamu.
Dvoudílný film Houdini
Možná kolem slovutného eskamotéra není ve výsledku tolik mysteria, ale ani tak nás Harry Houdini dodnes nepřestává fascinovat. Proto v roce 1976 jistý Bernard C. Meyer vydal publikaci Houdini: Mysl v řetězech, kterou později jeho syn, uznávaný scenárista Nicholas Meyer, přetvořil v příběh pro dvoudílný televizní snímek stanice History. Režie se chopil německý matador a specialista na reálnou historii Uli Edel (Baader Meinhof Komplex). Natáčelo se v Budapešti, tedy v Houdiniho rodišti, které dodnes skýtá dostatek historických exteriérů, a do hlavní role byl obsazen Adrien Brody, který se kromě jiného v dětství věnoval studiu kouzelnických triků. Schválně se při sledování snímku dívejte na jeho ruce – většinu z natočených iluzí předváděl osobně, a dokonce si troufl na únik ze svěrací kazajky na laně. „Když jsem byl kluk, Houdini byl můj hrdina. On byl opravdový akční hrdina,“ nechal se slyšet herec, známý ze snímků Pianista, Vesnice, Grandhotel Budapešť nebo King Kong. Snímek o Houdinim se v roce 2014 stal nejsledovanější minisérií na kabelových televizích.
Zdroj: TV Star