Trpasličí planeta byla objevena v roce 2004 v prstenci ledových těles, který se táhne daleko za oběžnou dráhu Neptunu, známém jako Kuiperův pás. Uvnitř této oblasti se nachází bilion komet, asteroidů a oběžnic, které pocházejí z počátku naší Sluneční soustavy.

O čtyři roky později byla pojmenována po havajské bohyni zrození a naplno se rozběhl její výzkum. Vědci odhalili, že je od Slunce vzdálená 6,5 miliard kilometrů a kolem své vlastní osy se otáčí bleskovou rychlostí. Jeden den na ní trvá pouze čtyři hodiny. 

Planetka Haumea

Rychlá rotace vedla k tomu, že Haumea vypadá jinak, než jsme u planet zvyklí. Není kulatá, ale oválná a připomíná míč na americký fotbal. Na délku má 2 300 kilometrů a na šířku měří 996 kilometrů. 

Dalekohledy Gemini a Keck měřící spektrum tělesa zjistily, že jeho povrch tvoří krystalické útvary ledu. To je však zvláštní, protože tento typ zmrzlé vody se tvoří při teplotách nad minus 163 ℃. Povrchová teplota oběžnice se ale pohybuje kolem minus 223 ℃. Vědci proto předpokládají, že se hluboko v útrobách plutoida nachází nějaký zdroj tepla. Pravděpodobně radioaktivního původu.

Původ podivné šišky

Fakt, že se na povrchu Haumey objevuje led, naznačuje, že na ní kdysi mohly existovat živé organismy. Zároveň výzkumníci zjistili, že je jen jedním z přibližně dvanácti těles, které mají podobný tvar i složení. „Dohromady tvoří největší záhadu v Kuiperově pásu,” říká pracovnice Goddardova vesmírného letového centra NASA v Greenbeltu v Marylandu Jessica Noviello.

Zdroj: Youtube

Aby odborníci odhalili jejich původ, rozhodli se namodelovat postupný vývoj Haumey. Výpočty nakonec naznačily, že v době, kdy se naše Sluneční soustava formovala, narazilo do oběžnice cizí těleso. To jí rychle roztočilo. Objekty stejného složení se od ní odlomily ale až později.

Model zároveň ukazuje, že planetka byla kdysi tak teplá, že ve svém nitru měla tekutý oceán vody. I přesto, že je dnes zamrzlý, může vědcům pomoci odhalit, jaké procesy zde probíhaly a co vše je ovlivnilo.

Zdroj:

www.novinky.cz, www.en.wikipedia.org, www.space.com/