Mada'in Saleh je místní název archeologické lokality Hegra. Před 2000 lety zde bylo prosperující mezinárodní obchodní centrum, které však bylo zavřené. Až nyní jej Saúdská Arábie zpřístupnila turistům poté, kdy v roce 2016 vyhlásil korunní princ Mohammed bin Salmán Saúdskou vizi 2030. Cílem je přeměnit dříve uzavřenou a kontroverzní Saudskou Arábii v globální centrum obchodu a cestovního ruchu, které propojí Afriku, Asii a Evropu.
V září 2019 Saúdská Arábie poprvé zavedla turistická víza.
Na video o Hegře se podívejte zde:
Kdo byli Nabatejci?
Hegra je dosud pro cizince prakticky neznámá, přestože se podobá Petře. Byla druhým městem Nabatejského království. Hegru zřejmě vybudovali Nabatejci, jedna z nejzáhadnějších a nejzajímavějších civilizací, o které mnozí dosud neslyšeli.
Nabatejci byli kočovníci žijící v poušti, kteří se stali mistry obchodu a ovládali obchodní cesty s kadidlem a kořením vedoucí přes Arábii a Jordánsko do Středomoří, Egypta, Sýrie a Mezopotámie. Hegrou v té době projížděly karavany tažené velbloudy a naložené hromadami pepře, zázvoru, cukru a bavlny. Hegra tehdy byla provinčním městem na jižní hranici království.
Nabatejci se také stali dodavateli aromatických látek, jako je kadidlo a myrha, které byly vysoce ceněny při náboženských obřadech. Zanechali však po sobě jen velmi málo historie z první ruky. To, co o nich víme, víme z dokumentů starých Řeků, Římanů a Egypťanů.
"Důvodem, proč se Nabatejci objevili a objevují ve starověkých pramenech, je to, že zbohatli. Když zbohatnete, zviditelníte se," říká archeoložka a spoluředitelka archeologického projektu Laila Nehmé.
Vzestup a pád
Nabatejcům se dařilo od 4. století př. n. l. až do 1. století n. l. Tehdy si jejich území podřídila expandující Římská říše. Postupně se však nabatejská identita zcela vytratila.
Stejně jako Petra je i Hegra nekropolí. Většina zbývajících staveb jsou hrobky. Velká část města ale čeká na další vykopávky nebo je již ztracena pod pískem času. Petru "znovuobjevil" švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt v roce 1812, ačkoli místní beduínské kmeny žily v jeskyních a hrobkách po celé generace. Hegra si na znovuobjevení musela počkat ještě déle.
"Důvodem, proč o nich mnoho nevíme, je to, že nemáme jejich mytologii. Nemáme knihy nebo prameny, které by nám vyprávěly o tom, jak žili, umírali a uctívali své bohy," říká Nehmé.
Více informací na videu:
Dnešní Hegra
Nejstarší datovaná hrobka v Hegře pochází z roku 1 př. n. l. a nejnovější z roku 70 n. l., což badatelům umožňuje vyplnit mezery v časové ose Nabatejců, i když sestavení jasného obrazu je stále problematické.
Nabatejci byli starověkými průkopníky v architektuře a hydraulice. Využívali nelítostné pouštní prostředí ve svůj prospěch, shromažďovali dešťovou vodu v přízemních cisternách a kolem hrobek budovali přírodní vodovody, které chránily jejich fasády před erozí. Díky tomu se hrobky zachovaly i tisíce let po jejich vybudování.
V Hegře se nachází 111 pečlivě vytesaných hrobek. Je to sice méně než v Petře, ale hrobky jsou často v mnohem lepším stavu. Jedním z mála míst, kde se dochovala slova Nabatejců, jsou právě nápisy nad vchody do několika hrobek. V celém nabatejském království bylo nalezeno asi 7 000 nápisů, z nichž datováno je jen něco málo přes 100 z nich. Většina z nich jsou velmi stručné nápisy: jméno jedince a jeho otce nebo prosba k bohu.
Mnoho hrobek obsahuje sloupy s hlavicemi, jsou ozdobeny nabatejskou korunou, nechybějí ani sfingy, orli a gryfové s roztaženými křídly - důležité symboly v řeckém, římském, egyptském a perském světě. Jiné hrobky střeží masky podobné medúze.
Na fasádě hrobek jsou vyryty zastrašující nápisy, které jsou běžné na mnoha hrobkách v Hegře, ale v Petře jsou vzácné. Varují před pokutami a božími tresty za vniknutí na cizí pozemek nebo pokus o skryté obsazení hrobky jako vlastní.
Celá historie mnoha z těchto hrobek zůstává neznámá. Některé hroby jsou místy posledního odpočinku vysoce postavených důstojníků a jejich rodin. Nápisy také zdůrazňují obchodní význam Hegry na jižním okraji říše a texty odhalují rozmanité složení nabatejské společnosti.
Vědci se domnívají, že Nabatejci považovali své hrobky za svůj věčný domov, a nyní jsou jejich duchové vzkříšeni a příběhy převyprávěny v rámci snahy, aby se AlUla stala skanzenem.
Zdroje:
