„Když jeho mrtvé tělo leželo v prádelně Nemocnice Ježíše Krista z Malty, většina lidí, kteří ho viděli, jej přirovnávala k Ježíši Kristovi. Vedly je k tomu nejrůznější důvody, mezi nimi lze jmenovat především jeho podobu: téměř andělskou tvář, krásnou a vyrovnanou, bohaté vousy a vlasy, podobně jako umělci zpodobňují Ježíše. Jeho fyzický vzhled a oděv dokázaly zapůsobit na jakéhokoliv pozorovatele.“ To napsal lékař Dr. Reginaldo Arze – muž, který znal Che Guevarru lépe než kdo jiný. Právě on totiž jako jeden z prvních viděl jeho mrtvé tělo a také odhalil, že partyzán nepadl v boji, ale byl popraven.

Přitom, když se malý Che, pravým jménem Ernesto Rafael Guevara de la Serna, v roce 1928 narodil, nic nenasvědčovalo tomu, že jednou budou miliony lidí nosit na tričku jeho obličej. Od mala měl obrovské zdravotní problémy, trpěl těžkou formou astmatu – trápil se s ním i později, když už bojoval v džunglích celé Jižní Ameriky. V dětství však astma znamenalo, že nemohl chodit do normální školy; učil se doma, především s matkou. Vyrostl z něj tak poněkud uzavřený mladík se zájmem o komunistickou ideologii a ragby. Když se měl rozhodovat, čím se stane, neváhal – chtěl být lékařem. Vystudoval na něj bez větších problémů, ale v nemocnici pracovat nechtěl. Místo toho se vydal dělat revoluci. Během studií projel na motorce bezmála celou Jižní Ameriku; chtěl poznat její stav – a podařilo se mu to. Došel přitom k poznání, že změnit ho může jedině marxistická revoluce. Inspiraci ke změně našel v Sovětském svazu...

Bez revoluce to nepůjde!

Nebudeme teď hodnotit, zda vidět Ameriku takovou, jaká opravdu byla, nebo ji takovou vidět chtěl. Trápilo ho, že dělníci pracují v továrnách za minimální mzdy a v zoufalých podmínkách, narážel na zkorumpované úředníky a za vším cítil moc obchodníků z USA.

Není příliš divné, že oporu ve svém boji hledal v komunismu a myšlenkách, které podle něj proměnily k lepšímu Sovětský svaz. Protože se do SSSR v té době nedostal, nemohl tušit, v jaké mizérii tam lidé žijí, a toužil přeměnit Jižní Ameriku ve svobodnou a bohatou zemi.

Po škole začal znovu cestovat, díky poměrně bohatým rodičům si to mohl dovolit. V Guatemale narazil na kubánské exulanty napojené na Fidela Castra. S nimi udržoval kontakty i později, když se přesunul do Mexika. Tam se osobně setkal s Raúlem a Fidélem Castrovými. Během řady celonočních rozhovorů tahle trojka vymyslela, jak svrhnout dosavadního vládce Kuby, Fulgencia Batistu. Přestože Guevara neměl s bojem žádné zkušenosti, neváhal se do bojů zapojit osobně jako bojový medik. V prosinci 1956 se na lodi Granma společně s bratry Castrovými a hrstkou dalších revolucionářů vylodil na Kubě a začal dva roky trvající boj proti režimu. V přestřelkách byl podle spolubojovníků osobně velmi statečný, dokázal bojovat, i když s ním zmítaly záchvaty astmatu. Podle záznamů Che osobně zabil 216 nepřátelských vojáků.

Právě v bojích na Kubě si vysloužil přezdívku Che – tohle slovíčko, které by se dalo přeložit jako „hele“nebo „hej“, používal tak často, až mu tak jeho spolubojovníci začali říkat. Postupně díky odvaze, schopnosti vést lidi i politickému rozhledu získával v revolučním hnutí čím dál větší vliv. Byl to právě on, kdo přivedl Fidela Castra k marxismu. Když Batistův režim konečně padl, stal se Guevara na Kubě celebritou. Dostal několik ministerských postů a mohl si dělat, téměř cokoliv chtěl.

Che Guevara je osobností tohoto týdne proto, že 2. ledna 1959 dosáhl svého největšího životního úspěchu - v čele revolučních vojsk vstoupil do hlavního města Kuby - Havany.

Kubě vládne mistr popravčí

Zatímco doba, kdy Kubu osvobozoval, se Guevarovi příliš nevyčítá, o to větší námitky se objevují proti období, kdy ji měnil k obrazu svému. Vytvořil nejen první popravčí čety, které likvidovaly prominenty bývalého režimu, ale také založil děsivý systém pracovních táborů. Stejně jako v SSSR to byly spíše tábory likvidační. Končili v nich nejen odpůrci komunismu, ale také homosexuálové a později třeba také oběti viru HIV. Od roku 1961 se stal ministrem průmyslu – jedním z jeho poradců byl tehdy Čech Valtr Komárek. Později o něm Komárek v rozhovoru pro magazín Nekultura.cz prohlásil: „Obrovský krok zpátky udělal v tom, že svou vizi založil na násilném boji, stejně jako dnes Hamas, nebo také Izrael. Takhle se lidi v životě nikam nedostanou. Mýlil se hluboce v tom základním a zůstal geniálním idealistickým schizofrenikem.“ Che působil na ostatní jako velký idealista a ještě větší snílek – prosazoval třeba, aby lidé nepracovali pro peníze, ale pro radost z práce…

Jak zničit svět

Che Guevarovi se málem podařilo zničit celý svět. Patřil k architektům sovětsko-kubánské smlouvy, která měla na ostrově rozmístit sovětské jaderné zbraně. Raketová krize pak v roce 1962 skoro přivedla USA a SSSR na pokraj atomové války. Později to Che komentoval slovy: „osvobození lidu z imperialistické agrese je hodné milionů obětí atomové války.“ Na Kubě se však starý revolucionář ideologicky stále více rozcházel s bratry Castrovými. Proto se místo Kuby zaměřil na svět, rozhodl se, že do něj bude vyvážet jediné, čeho bylo na Kubě dost – revoluci. Zavítal přitom do Konga, Bolívie a dokonce žil půl roku i v Československu. Reportér Stanislav Motl před několika lety odhalil, že Che žil se svou milenkou ve vesničce Ládví jižně od Prahy. Moc se mu u nás nelíbilo – do deníku si zapsal: „Tohle není socialismus, ale jeho selhání. Celá Praha je jako místnost z Titaniku. Ze slavných časů revoluce tu nezbylo nic."

Smrt nakonec revolucionář našel při práci. Při pokusu roznítit revoluci v Bolívii žalostně selhal, na jeho stranu se nepostavil jediný místní člověk a nakonec ho jeden z indiánů, které chtěl Che osvobozovat, udal armádě. Ta ho ve společné operaci s CIA zajala a 9. října 1967 nechala ve vesničce La Higuera, v jeho 39 letech, popravit. Guevara zemřel, ale Che žil dál. Po smrti se stal ikonou levicových idealistů a dodnes inspiruje mladé na antiglobalizačních demonstracích po celém světě.