Ohlédněme se spolu na pár zásadních momentů jejího života.  

Než atletické zlato vyměnila za náramky

Na svět Helenu Fibingerovou přivítali rodiče 13. července 1949 ve Viceměřicích. K atletice ji přivedl na základní škole její učitel, do atletického oddílu v Gottwaldově (dnes Zlín) pak jejich sousedka – atletka. Otec ji pro tréninky upravil prostor u domu. Odmaturovala na gymnáziu a získala práci v účtárně Vítkovických železáren v Ostravě, kde se přeregistrovala do tamního lehkoatletického oddílu TJ VŽKG.

Tam se jejím trenérem stal Jaroslav Šmíd. Československo začala reprezentovat ve vrhu koulí ve svých osmnácti letech. Ve dvaceti byla v týmu na IV. evropských halových hrách v Bělehradě. Tehdejší československou rekordmanku Vladimíru Srbovou v témže roce porazila svým osobním rekordem (16,01 m) a získala nominaci na mistrovství Evropy v Athénách (1969).

Pak už přicházel jeden osobní rekord za druhým a v domácí vitrínce se to začalo blýskat kovy, hlavně těmi nejcennějšími. V únoru roku 1977 v hale poslala svou kouli do 22,50 metrů a stala se dosud nepřekonanou světovou rekordmankou (pozn. více viz galerie). Téhož roku se v květnu provdala za svého trenéra. Mistryně světa, bronzová z olympijských her a světová rekordmanka ukončila svou kariéru v roce 1988.

Na její vítězný vrh na Mistrovství světa v atletice v Helsinkách (1983) se můžete podívat na následujícím krátkém videu:

Zdroj: Youtube

Spekulace

V souvislosti s (nejen) jejími úspěchy a výkony vyvstaly otázky ohledně užívání dopingu, které měli naši sportovci užívat ve formě anabolických steroidů s vědomím (či na její pokyn) tehdejší vládnoucí garnitury. Ty mimo jiné podporují růst svalů a jsou odvozeny od mužského testosteronu. Helena byla osočována, že má kvůli tomu postavu jako muž. To ona odmítá s tím, že už v té době existoval seznam zakázaných látek pro mezinárodní závody a k tomuto tématu se nechce nijak vyjadřovat.

Přiznává, že ač byla v mládí jako proutek, během své kariéry vážila i sto patnáct kilo. Denně trénovala osm až deset hodin a posilování musí postavu změnit. Říká, že nebyla tlustá, ale „namakaná“. Nijak nepopírá, že v době, kdy byla vrcholovou koulařkou, na svůj vzhled pyšná není, ale tenkrát pro ni bylo důležité, aby koule doletěla co nejdále. Má ale prý fotky, kdy už i jako „koulařka“ vypadala pěkně, avšak mimo ovál.

Šatičky místo tepláků

Když jako aktivní sportovkyně svlékla tepláky, svalová hmota se začala vytrácet, shodila desítky kil, upravila si svůj jídelníček (samozřejmě se udržuje fit cvičením) a začaly ji zajímat šaty. Z „medailového“ pokoje se stala šatna. Potrpí si na kvalitní oblečení, přiměřené jejímu věku, které musí ladit s doplňky. Stále má ráda zlato, teď už v podobě šperků. Neupravená nevyjde ani na zahradu, má trvalý make-up, svou kadeřnici, zlatníka i švadlenu a peněz, které investuje do svého vzhledu nelituje. Prý ji ani v osmdesáti nebude jedno, jak vypadá.

Zdroje: www.idnes.cz, zivotvcesku.cz, www.zsbreznice.cz, isport.blesk.cz