Z Ostravy
Narodila se v Ostravě do dělnické rodiny dne 26. listopadu 1941. Rodiče pocházeli z chudých poměrů, takže nemohli studovat, ale byli velmi sečtělí. S hereckým a komediálním talentem a touhou hrát se narodila. S kamarády, jak zavzpomínala v rozhovoru pro Český rozhlas, si hráli „na divadlo“, pro různé postavy si oblékali oblečení rodičů (a často z toho měli průšvih). Odtud už byl jen krůček do recitačních a dramatických kroužků. Od deseti let hrála dětské role v tamních divadlech, v pouhých třinácti letech se stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání Československé televize.
Rodiče ji v touze hrát nebránili, ale chtěli, aby měla zajištěné živobytí. Protože ji bavila chemie, přihlásila se na chemickou průmyslovku, kde však brali jen kluky, a tak ji nevzali. Po maturitě na gymnáziu chtěla získat nějaké pomaturitní vzdělání, a jelikož během střední hrála v divadle i loutkovém divadle, starší kolegové jí poradili, aby se přihlásila na DAMU. Tehdy o nějaké herecké škole neměla ani tušení.
Výluka
Již během přijímaček si jí všimnul režisér Jiří Krejčík a svěřil ji „roličku“ plačící dívky okradené v samoobsluze ve filmu Probuzení (1959). Jak vzpomíná, během natáčení se na ni zlobil, říkal jí, že je blbá, neschopná a ošklivá, že on je blbec, protože si jí vybral – ona se rozbrečela a brečela a brečela. Tušíte správně, chtěl ji dohnat k pláči, což se mu povedlo. „Pláč“ zvládla na jedničku, a tak přicházely další filmové role.
Následující rok hrála Rozárku v historickém dramatu Pochodně, menší role v dalších čtyřech snímcích. Jednou z nejúspěšnějších filmových však je postava židovské dívky Lieselotte Grabové zvané Líza, kterou hraje ve snímku Transport z ráje (1962) oceněném na Mezinárodním filmovém festivalu ve švýcarském městě Locarno. Ještě téhož roku byla obsazena spolu s Janem Třískou a Danou Medřickou do jedné z hlavních rolí hudební komedie Dva z onoho světa, k němuž nazpívala úvodní píseň Páni muzikanti, učitelský sbore.
Krátce před dokončením DAMU se připletla během pověstného studentského Majálesu do nějaké protestní akce, vyhodili ji ze školy a rok musela pracovat v továrně podniku Pozemní stavby. Po „trestu“ si ji vzal pod ochranná křídla ředitel ostravského divadla, kde hrála jako dítě a prosadí si ji do činohry. Tak začíná její „skutečná“ herecká kariéra. Na tamější scéně si ji později vyhlédne šéf činohry Národního divadla, na jehož scéně pak bude působit dvacet šest let.
Vzpomínáte?
Pokud si její jméno ještě nevybavíte, máme pár nápověd. Přestože není herečkou velkých rolí, i těmi menšími je zapamatovatelná. Příznivci našich starých detektivek ji znají z Alibi na vodě, Smrt za oponou či Partie krásného dragouna nebo Rukojmí z Bella Vista. Z posledních seriálů si ji můžeme pamatovat jako ředitelku školy v Cirkuse Bukowski, zahrála si také epizodní roli v Kriminálce Anděl. A oblíbená Nemocnice na kraji města? Tam byla Irenou, ne zrovna povedenou dcerou doktora Štrosmajera. V pokračování „nové osudy“ je již manželkou starosty města (Jiří Bartoška).
Irena Štrosmajerová z Nemocnice na kraji města v roli manželky starosty
Teď už jistě víte, že dvaaosmdesátiletá dáma z titulky je Helga Čočková.
Připomenout a poslechnout si ji v roli Aleny ve výše zmíněném muzikálu můžete na následujícím kratičkém videu:
V akváriu
Její velkou láskou byl slovenský režisér a scénárista Július Matula, za něhož byla provdaná sedmnáct let. Do manželství se narodili dva synové. Starší vystudoval ČVÚT, žije v Praze a je známý architekt, paní Helze „nadělil“ vnuka Dana. Druhý vystudoval informační technologie a žije v Sydney. Je otcem dcery Julie a syna Olivera, které bývalá herečka navštěvuje jednou za rok, a v Austrálii s nimi pobyde nejméně měsíc.
Paní Helgu postihlo před několika lety onkologické onemocnění, které netají, ale nemluví o něm. Po léčbě se k herectví nevrátila, nabízené role odmítá, přestože ji nabídky těší. Kvůli „opotřebování“ hlasu ukončila i dlouholetou spolupráci s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé Emanuela Macana, pro niž načetla desítky titulů domácí i zahraniční beletrie. Dnes obklopena přáteli a rodinou si užívá „osobního“ života, který důchodem nenazývá, jen žije dle jejích slov v jiném „akváriu", s jinými rybami a prostředím.
Zdroje: www.super.cz, zeny.iprima.cz, regiony.rozhlas.cz, www.filmovyprehled.cz
