Nešťastné setkání

Henry Tandey byl prominentní voják a dá se říct, že toho měl s Hitlerem spoustu společného, alespoň co se týče štěstí. Zúčastnil se první bitvy u Ypres v říjnu 1914, v roce 1916 byl nasazen do bitvy na Sommě, kde si zranil nohu. Po léčbě změnil pluk a za rok se vrátil do Ypres k bitvě třetí, kde se opět stal terčem nepřátel. Zranění ho na několik měsíců vyřadilo ze hry, než se v červenci 1918 mohl konečně vrátit na bojiště, tentokrát pod vedením vévody z Wellingtonu.

Adolf Hitler byl během první světové války řádový desátník Královského bavorského záložního pluku č. 16. V roce 1916 na něj poprvé sáhla Smrt, když ho málem zabil granát. Trvalo rok, než se ze zranění vzpamatoval a mohl vzít do ruky zbraň. Nehod se událo ještě několik, ale vždy z toho jako zázrakem vyvázl živý.

Dne 28. září 1918 se oba šťastlivci shledají ve francouzské vesničce Marcoing. Zraněný Adolf překříží cestu po zuby ozbrojenému a vitálnímu Tandeymu. Brit pozvedne svou zbraň, zadívá se Hitlerovi do očí, ale rozhodne se nevystřelit. Nechá ho jít. Vděčný desátník svému zachránci zamává a jeho tvář si zapamatuje.

Obraz

Na svého anděla strážného Hitler doopravdy nikdy nezapomněl. V roce 1938 při návštěvě Chamberlaina ukáže na obraz na zdi. Na plátně je vyobrazen Tandey, nesoucí zraněného vojáka.

,,Tento muž se ke mně dostal tak blízko, že mě mohl zabít a já bych už nikdy nespatřil znovu Německo. Prozřetelnost mě zachránila před ďábelsky přesnou palbou, když na nás angličtí hoši mířili,“ řekl Hitler premiérovi.

Vysvětlí mu, že mladíka poznal podle novinového článku z roku 1918, který si vystřihl a schoval. V něm stálo, že Tandeyho vyznamenali Viktoriiným křížem za statečnost v bitvě o Marcoing. Hitler poté poprosí Chamberlaina, aby Tandeymu předal veliké díky a pozdravoval ho.

Hořký telefonát

O několik dní později obdrží Henry telefonát. Volá mu britský premiér se zdánlivě pozitivní zprávou, která však po započetí druhé světové války vysloužilému vojákovi zkazí zbytek života.

„Kdybych věděl, co se z něj jednou stane, nikdy by z toho nevyvázl živý,“ řekl údajně v roce 1940 poté, co nacisté srovnali jeho rodné město Coventry. ,,Dal bych deset let nynějšího života za pět minut jasnozřivosti tehdy.“ Až do své smrti v roce 1977 rozhodnutí nezabít Adolfa Hitlera těžce litoval.