Pozoruhodný příběh osvětimského vězně: Hellerovi zachránil život starý batoh

9. leden 2021 četba na 3 minuty
Vězni v Osvětimi, leden 1945

Vězni v Osvětimi, leden 1945

Foto: Profimedia.CZ

"Dětem dneska říkám, aby se nenechávaly tetovat, protožese to špatně odstraňuje," říká bývalý osvětimský vězeň Herbert Heller, který letos oslavil 91. narozeniny. V roce 1945 se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti a vytetovaného čísla na předloktí se zbavil jen pomocí kyseliny. 

Rané dětství strávil Herbert Heller v Teplicích, v roce 1934 se rodina přestěhovala do Prahy. Na počátku války se musel s rodiči a starším bratrem přesunout do terezínského ghetta, kde byly podmínky mnohem snesitelnější oproti tomu, co ho čekalo v Osvětimi.

Do vyhlazovacího tábora Hellerovi přicestovali v květnu 1944. Herbert byl ubytován ve stejné ubikaci jako jeho otec, který mu neustále kladl na srdce, aby zůstal silný a zdravý, protože se jednoho dne určitě vrátí domů. Herbertovi bylo v té době 15 let a dostal práci na marodce, kde však nebylo k dispozici nic jiného než aspirin a náplasti. "Kdo potřeboval něco víc, musel do německé nemocnice, odkud se už nevrátil - zpravidla nepřežil pokusy německých lékařů," vysvětlil Heller. (Zdroj: www.dailyrepublic.com, březen 2020)

Jediné jídlo denně k zasycení nestačilo, chlapec zaháněl hlad studenou vodou. Jednou týdně se mu podařilo navštívit matku, která byla držena v protějším bloku. Jeho otec byl později transportován jinam a Herbert už o něm nikdy neslyšel. Stejně tak dodnes neví, co se stalo s jeho bratrem.

V lednu roku 1945 byli přeživší vězni vyhnáni na pochod smrti. Hlad, mráz a vyčerpání jim podrážely nohy, ale kdo zůstal pozadu, toho dozorci bez milosti zastřelili. Herbert byl třetí den pochodu na konci svých sil, když uviděl u cesty starý batoh. Sáhl po něm a našel v něm mužské civilní oblečení. Rychle si ho navlékl přes vězeňské hadry a od pochodující skupiny se vzdálil.

Zamířil k nejbližšímu nádraží a protože uměl německy, předstíral, že cestoval s rodiči a ztratil se. Podařilo se mu vrátit se do Prahy, kde vyhledal katolickou rodinu, která Hellerovým už dříve pomohla. Našel zde azyl a obstaral si kyselinu, aby se pokusil smazat tetování na ruce.

Po válce se šťastně shledal s matkou a společně zamířili do Spojených států. Našli si práci v San Francisku a usadili se tu natrvalo. "Přišel jsem do Ameriky s deseti dolary v kapse. Dneska mám šťastné manželství, tři dcery a deset vnoučat," popsal Heller, který svou rodinu považuje za nevýslovné bohatství.

Jeho dcery v něm vidí superhrdinu, to ale pamětník popírá. "Nemyslím, že jsem odvážný. Spíš jsem měl hodně štěstí," uzavírá Heller svůj pohnutý příběh. (Zdroj: www.sanfrancisco.cbslocal.com, březen 2020)

Akční letáky