Heřmánek (Matricaria chamomilla) byl dobře známý a hojně využívaný již ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě. Lidé, žijící u řeky Nil, ho považovali za posvátný a věřili, že je darem od boha slunce Ra. Používali ho proto k balzamování mrtvých.

Řekové a Římané jeho sílu využívali nejen v lécích, ale také v kosmetice. Už autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie Naturalis historia Plinius Starší o něm napsal, že je účinný při léčbě zažívacích potíží a kožních problémů.

V období středověku byl heřmánek jednou z nejdůležitějších léčivých bylin v Evropě. Nechyběl v žádné klášterní zahradě. Rostlina byla ale hojně využívaná také v lidové medicíně a byla používáná k léčbě širokého spektra nemocí od trávicích potíží po nervové poruchy.

Dnes najdeme heřmánek v různých formách od čajů, přes esenciální oleje, krémy až po tobolky. Chemickými rozbory bylo potvrzeno, že bylina obsahuje 1-3 % silic, jako chamazulen, bisabolol, farnesen nebo matricin, hořčiny, flavonové glykosidy, utin, kumarin, cholin či hyperosid.

Heřmánek pravý

Rostlinka má proto celou škálu léčivých účinků. Je protizánětlivá, zmírňuje střevní a žaludeční potíže, působí proti nadýmání a uvolňuje křeče. Užívá se tak při bronchiálním astmatu a nachlazení, pomáhá při hojení ran, popálenin a omrzlin. Dokonce hubí některé mikroby, kvasinky, stafylokoky a streptokoky.

Heřmánek zároveň zmírňuje bolesti, díky čemuž je oblíbený zejména v případě dlouhodobých a chronicky zánětlivých onemocnění, jako je revmatismus. Navíc může pomoci uvolnit napětí v kloubech a svalech, což přináší úlevu od ztuhlosti.

Studie zveřejněná v roce 2022 dokonce zjistila, že díky antioxidačnímu účinku flavonoidů bylina pomohla zabránit osteoporóze u potkanů. Progresivní ztráta hustoty kostí se snížila o desítky procent.

Jak heřmánek užívat?

Heřmánek se přirozeně vyskytuje v Evropě, Asii, Severní Americe a v Austrálii. Najdete ho tedy i na našich loukách a zahradách. Poznáte ho podle drobných květů s bílými okvětními lístky, lemující žluté lůžko. Listy jsou větvičkovité a řídké.

Pokud si ho chcete natrhat, dejte si pozor, aby jste si ho nespletli s neléčivým heřmánkovcem nevonným nebo rmenem rolním. Při sběru se tedy zaměřte především na vyklenutý střed květů. Když ho rozdělíte na dvě poloviny a bude dutý, spolehlivě se jedná o heřmánek.

Ideální pro sběr jsou suché dny. Květní stopky ponechejte dlouhé přibližně 2 cm a nať ani listy heřmánku netrhejte. Bylinu následně sušte ve stínu a při teplotě maximálně 40 stupňů.

Doma můžete heřmánek zpracovat různými způsoby. Nejjednodušší je ale připravit čaj. Jednu čajovou lžičku sušených květů nasypejte do hrnku, zalijte čtvrtlitrem vroucí vody a nechte 15 minut louhovat. Denně vypijte tři šálky.

K zevnímu použití využijte obklady nebo koupele. Rostlinku nejdříve vložte do půl litru studené vody a louhujte ji alespoň 12 hodin. Potom ji přiveďte k varu a na mírném ohni nechte problublávat přibližně 15 minut. Čisté plátno namočte do připraveného nálevu a přiložte na postižené místo na 10 minut. Aplikujte 3x denně. Odvar také můžete vlít do vany s již teplou vodou a v koupeli relaxovat 20 minut.

I přestože tato léčivá rostlina není toxická, její užívání nejlépe konzultujte se svým ošetřujícím lékařem nebo s lékárníkem.

Zdroje: www.mojemedicina.cz, www.cs.wikipedia.org, www.medicalnewstoday.com, www.kouzlobylinek.cz