Kobyla z Majdanku, H. Braunsteiner: Vězně usmrcovala speciálně upravenými botami

17. duben 2020 četba na 4 minuty
Hermine Braunsteiner

Hermine Braunsteiner

Foto: Majdanek Museum, Public Domain/Flickr Download the Large 1024 size of this photo

Hermine Braunsteiner, další ze série nechvalně známých dozorkyň koncentračních táborů, která však po válce spravedlivému trestu léta unikala. Díky neúnavnému lovci nacistických zločinců se podařilo vystopovat Hermine Braunsteiner a postavit ji před válečný soud.

Lovec nacistů

Simon Wiesenthal byl za svůj židovský původ za druhé světové války nacisty pronásledován a přežil pobyt v několika německých koncentračních táborech. Přežil holokaust a osvobození se dočkal 5. května 1945 v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. Po válce se ke své profesi architekta už nevrátil, začal shromažďovat svědectví a důkazy o nacistických zločinech během války. Díky němu se dočkala spravedlivého trestu i dozorkyně z koncentračních táborů Ravensbrück a Majdanek Hermine Braunsteiner.

Výcvik v Ravensbrücku

Hermine se narodila 16. července 1919 ve Vídni do silně katolické rodiny. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu získala německé občanství a přestěhovala se do Berlína. Tam pracovala ve společnosti Heinkel Flugzeugwerke, která pro Luftwaffe vyráběla bombardéry. Z továrny po roce odešla, aby se 15. srpna 1939 připojila ke skupině vedené Mariou Mandel a stala se tak v Ravensbrücku dozorkyní. Po četných neshodách s Mandel podala žádost o přeložení a 16. října 1942 začala budovat novou „kariéru“ v koncentračním táboře Majdanek.

Vyznamenání za sadismus

Na Majdanku se účastnila selekcí vězňů určených ke zplynování. Svou krutostí a sadismem brzy mezi vězni proslula a vysloužila si přezdívku „Kobyla.“ Při chůzi těžkými okovanými botami hlasitě dusala a do vězeňkyň kopala tak dlouho, až je ukopala k smrti. Neměla slitování ani s malými dětmi. Při selekcích je házela na nákladní auta, které směřovaly do plynových komor, tahala za vlasy tak silně, že jí v rukou zůstávaly celé chomáče vlasů nebohých dětí. Za své mimořádné „úspěchy“ a schopnosti si vysloužila v roce 1943 Válečný záslužný kříž 2. třídy.

Amnestie

S blížící se frontovou linií byl Majdanek v lednu 1944 evakuován a „Kobyla z Majdanku“ byla přeložena do pobočného tábora Ravensbrücku Genthin, kde vykonávala funkci vrchní dozorkyně. Před Rudou armádou 7. května 1945 uprchla do rodné Vídně. Celý rok se jí dařilo unikat trestu, až nakonec 6. května 1946 byla zatčena a uvězněna. Soud ve Štýrském Hradci ji odsoudil za mučení, týrání vězňů a zločiny proti lidskosti v Ravensbrücku na pouhé tři roky. V dubnu 1950 byla předčasně propuštěna a od dalšího trestního stíhání byla amnestována.

Nalezení paní Ryanové

V Rakousku se seznámila s jistým stavebním dělníkem amerického občanství Russellem Ryanem, za kterého si v říjnu 1958 provdala. Emigrovali do Nového Skotska v Kanadě a 19. ledna 1963 získala občanství Spojených států amerických. Žila nový život v útulném domě na 72. ulici v Queensu, v okolí byla známá jako velmi přátelská žena. Roli vzorné hospodyně by hrála zřejmě po celý zbytek svého života, kdyby roku 1964 na její novou identitu neupozornil Wiesenthal.

První nacistický zločinec vydaný z USA

Její válečné zločiny začala vyšetřovat düsseldorfská prokurátora. V roce 1973 požádala německá vláda o její vydání. Stala se tak prvním nacistickým válečným zločincem, který byl vydán ze Spojených států amerických. Vyslechla si svědectví přeživších o všech zrůdnostech, které se na vězních dopouštěla. Kopání, bití a bičování k smrti.

Doživotí

U třetího soudního procesu Majdanek byla za 80 vražd, účasti na vraždách 102 dětí a dalších 1000 lidí dne 30. června 1981 odsouzena k doživotnímu trestu. Ve vězení onemocněla cukrovkou a po amputaci nohy byla v roce 1996 propuštěna. Zemřela o tři roky později 19. dubna 1999 ve věku 79 let v německé Bochumi.

Zdroj: Archives.law.virginia.edu

Akční letáky