Příliš mírná dozorkyně

Herta Ehlert (roz. Liess) se narodila 26. března 1905 v Berlíně. O jejím životě se mnoho neví. Než nastoupila jako dozorkyně v koncentračních táborech, pracovala jako prodavačka v pekárně. Ve známost vešla až vstupem do koncentračního tábora Ravensbrück dne 15. listopadu 1939. V říjnu 1942 byla převelena do koncentračního tábora Majdanek. Později nastoupila do vyhlazovacího tábora Osvětim a v roce 1945 do Bergen-Belsenu, kde byla zástupkyní hlavních stráží Elisabeth Volkenrath a Irmy Grese. Ve všech koncentračních táborech se výrazně v krutostech neprojevovala. K vězňům byla údajně příliš mírná a uctivá.

Z výpovědi u soudního tribunálu

U soudního procesu s válečnými zločinci se obhajovala tím, že do koncentračního tábora Ravensbrück byla povolána prostřednictvím burzy práce a o činnosti v táboře neměla ani ponětí. Údajně dohlížela na pracovní skupiny vězňů mimo tábor a kvůli příliš vlídnému zacházení s vězni byla na jaře 1944 převelena do Krakova a v listopadu 1944 do Osvětimi. Vězňům poskytovala jídlo a nikdy se neúčastnila na jejich mučení nebo výběrech do plynových komor. V Osvětimi pracovala v zahradnictví a 18. ledna 1945 byla přeložena do Bergen-Belsenu. Tam měla na starosti zajišťování oděvů pro vězně. Velmi krátce, od poloviny února do začátku března vykonávala funkci dozorkyně (Aufseherinnen) místo Elisabeth Volkenrath, která patřila k nejsurovějším katům v sukních. O dozorkyni Bormann (Jenny-Wanda Barkmann) se vyjádřila, že byla velmi tvrdá a striktně dodržovala všechny příkazy, proto ji vězni nenáviděli. Dále uvedla, že vězňům všeobecně pomáhala, zejména matkám s malými dětmi, zajišťovala jídlo, dezinfekci, aby se alespoň trochu zlepšily hygienické podmínky v táboře.

Kde je pravda?

Přeživší svědkyně vypovídala, že si Ehlert na jedné vězeňkyni všimla prstenu a medailónku a obvinila ji z krádeže, nechala ji svléknout donaha a několika ranami holí ji srazila na zem. Ženu nechala Ehlert zavřít do sklepa a dala ji jen vodu a chléb na tři dny. Po třítýdenních výsleších ji poslala na čištění latrín, vězeňkyně se nakazila tyfem a zemřela. Z výpovědi další polské vězeňkyně: „Ehlert mě obvinila ze špionáže, nechala mě předvolat k výslechu, který vedly čtyři dozorkyně včetně Ehlert a jeden muž SS. Musela jsem se svléknout a Ehlert mě mlátila holí tak dlouho, dokud nebyla na podlaze všude krev.“ Vícero svědkyň ji u soudu označilo za velmi krutou dozorkyni.

Zločin a trest

Po osvobození Bergen-Belsenu byla zajata a souzena. Ehlert všechna svědectví zpochybnila, doznala se k výjimečnému fackování vězeňkyň, které byly bez kázně. Hájila se tím, že se jako jediná postavila proti vedoucímu tábora J. Kramerovi a dalším dozorkyním, s jejich krutými praktikami se nikdy neztotožňovala.

Ehlert byla odsouzena k patnácti letům odnětí svobody. Na svobodu se však dostala už 22. prosince 1951. Žila pod jménem Herta Naumann až do své smrti v roce 1997.

Zdroj: bergenbelsen