Mohla být uznávanou dermatoložkou, ale láska k nacistickému režimu byla silnější. Po studiu medicíny se Herta Oberhauser stala doktorkou ve Svazu německých dívek, odkud poputovala do koncentračních táborů Ravensbrück a Osvětim. Její působení v táborech mezi lety 1940 a 1943 mělo za cíl vyvinout léky proti infekcím v zanícených ranách německých vojáků. Testery nových léků se pak stali naprosto zdraví vězni.
Jen v prvním zmiňovaném táboru se oběťmi krutých experimentů stalo 86 žen. Oberhauser jim nejdříve způsobila velké rány, do nichž následně vkládala zrezavělé železo, čímž vyvolala těžkou infekci. Vězně, na které vyvíjené léky nepůsobily, zavraždila smrtící injekcí s barbiturátem nebo olejem. Mezi oběťmi byly dokonce i děti.
Po skončení války stanula před soudem v Norimberském procesu, který ji poslal do vězení na 20 let. Pro dobré chování byla propuštěna už po pěti letech. Místo aby se ze studu z bolesti způsobené nevinným lidem odstěhovala z rodného Německa, otevřela si na jeho severu kiniku a svou lékařskou praxi dál provozovala.
Shodou okolností se v roce 1958 do její ordinace dostala přeživší z tábora Ravensbrück a Hertu poznala. Okamžitě se obrátila na mezinárodní organizace, které nelidské doktorce odebraly lékařskou licenci. Po neúspěšném odvolání se svého "poslání" musela navždy vzdát. Zemřela o dvacet let později ve věku 66 let.