Záhadná světla mívají různou velikost i barvu. Zatímco některá se objeví jen na několik sekund, jiná se na obzoru drží třeba hodinu. Pozorovat je lze v noci i ve dne, nad horizontem i pod ním. Důležité je zmínit, že se tyto úkazy vyskytují výhradně v údolí řeky Hesji, širokém asi 12 kilometrů.
Hessdalenská světla byla poprvé zaznamenána ve 30. letech minulého století, je však možné, že se objevovala i dříve, ale nikdo si jich nevšiml. Mezi lety 1981 a 1984 dosáhla jejich aktivita vrcholu; tehdy bylo možné spatřit na obloze 15 až 20 světelných jevů během jediného týdne. Hessdalen se díky tomu stal vyhledávanou turistickou lokalitou a mířili sem i vědci, aby podivný fenomén prozkoumali.
Potom ale vše utichlo a dnes už obyvatelé hessdalenského údolí hlásí pouhých 15 až 20 úkazů za rok. Je těžké soudit, co takový pokles četnosti způsobilo, když ani nevíme, odkud se vlastně tato světla berou.
Kulový blesk bez bouřky?
Odborníci na toto téma vypracovali hned několik teorií. Nabídlo se vysvětlení, že jde o něco jako kulový blesk, avšak světla se nad Hessdalenem nezjevují za bouřky. Při kontaktu se zemí navíc nezanechají spálené místo. Oblast jen "sterilizují" tím, že zabijí půdní mikroby.
Podle některých vědců světla souvisejí s radioaktivitou uvolněnou po rozpadu radonu v atmosféře a vytváří je "prašná plazma" obsahující ionizované prachové částice. K potvrzení této teorie je ale ještě potřeba zjistit, zda se v údolí vůbec radon nachází.
Co je ale jisté, v Hessdalenu se dají najít velké usazeniny skandia. Tento stříbřitě bílý, měkký kov se v průmyslu využívá mimo jiné k výrobě intenzivních světelných zdrojů. Dosud ovšem nebylo známo, že by v přírodě dokázal za určitých podmínek vyrobit světlo sám od sebe.
Obrovská přírodní baterie
Italský odborník Jader Monari z Ústavu rádiové astronomie se oproti tomu zaměřil na zcela jiné prvky. Hessdalenské údolí navštívil v roce 1996 a zjistil, že se ve skalách na jednom břehu řeky nacházejí významné zásoby zinku a železa, zatímco druhá strana je bohatá na měď. "Pokud je v řece síra, jedná se o prostředí, které vytváří skvělou přírodní baterii," tvrdí Monari, který vyrobil zmenšený model údolí v laboratoři. Mezi nerosty prý začala proudit tak silná elektřina, že by dokázala rozsvítit lampu. Železo a zinek přitom fungovalo jako katoda, měď jako anoda a protékající sirná kapalina působila jako slabá kyselina - přesně jako v baterii.
Monariho vysvětlení se zatím jeví jako nejpravděpodobnější. Světelých úkazů nicméně v Hessdalenu ubývá a nikdo netuší, proč jich bylo nejvíce k vidění zrovna na začátku 80. let minulého století. Jde zkrátka o záhadu, která na své definitivní rozluštění stále čeká.
Zdroje: www.dailymail.co.uk, www.sciencedirect.com
