Vesnice Hessdalen leží ve stejnojmenném údolí, které je dlouhé přibližně 15 kilometrů. Ve skutečnosti je to ničím nevýrazné místo, položené v křovinatých, nízkých kopcích. Bývalé těžařské centrum, jež sklouzlo do vylidnění a deprese. Na samotném údolí by nebylo nic pozoruhodného, pokud by se nad ním pravidelně nevznášela barevná světla.
Objevují se na obloze ve dne i v noci. Pohybují se pomalu, oddělují se, přetvářejí a blikají. Někdy přelétnou údolím „rychlostí blesku". Často se však ukážou i na několik minut a pak zmizí. Mají vzhled volně plovoucí světelné koule o rozměrech od decimetrů do 30 m. Vykazují absolutní svítivost, která byla odhadnuta na 19 kW. Vypadají přesně tak, jak sci-fi filmy znázorňují návštěvu UFA.
Uzavření vesničané výskyt nevysvětlitelných světel tajili. V roce 1981 však zářila tak jasně, že si jich všimli i vzdálení obyvatelé středního Norska. Až do roku 1984 se objevovala až dvacetkrát týdně. Údolí tak začali navštěvovat především nadšenci do paranormálních jevů. Potom vše najednou utichlo. Dnes už rezidenti hlásí asi 15-20 úkazů za rok.
Hessdalenská světla
„Je klidný večer. Na jasné obloze září hvězdy. Okolní krajina je zabalená do sněhové pokrývky, vzduch je studený a trochu pálí v plících. Pak najednou, z ničeho nic - pú! Vzplane." Bjorn Gitle Hauge nevěřícně zavrtí hlavou. „Když jsi to spatřil, nemůžeš na to zapomenout." Tak popsal elektroinženýr z Østfold University College v Haldenu v Norsku své první setkání s podivnými, vznášejícími se a blikajícími světly.
Pozorovací stanice v Hessdalenu
V osmdesátých letech probíhal v oblasti vědecký výzkum pojmenovaný „Projekt Hessdalen“. V devadesátých letech pak byla v údolí zřízena automaticky měřící stanice, která dodnes záhadná světla monitoruje. I přesto, že se na výzkumu podílejí odborníci z celého světa, původ jevu je stále neznámý.
Existuje pouze několik hypotéz, které se zdají méně či více pravděpodobné. Jedno vysvětlení říká, že jde o kulové blesky, jež se však zjevují bez bouřky. Při kontaktu se zemí totiž zanechávají spálené místo. Navíc, plocha je zbavená všech půdních mikrobů.
Radioaktivita a baterie
Podle některých vědců zase světla vznikají po rozpadu radonu v atmosféře. K potvrzení teorie je však nutné zjistit, zda se vůbec v údolí nějaký radon nachází. Jisté však je, že se v Hessdalenu dají najít usazeniny stříbřitě bílého kovu skandia. Ten se v průmyslu využívá k výrobě světelných zdrojů. Dosud však odborníci nepotvrdili, zda je schopný světlo v přírodě sám od sebe vytvořit.
Nejlogičtější vysvětlení zatím nabízí italský odborník Jader Monari z Ústavu rádiové astronomie. Zjistil, že se ve skalách na jednom břehu řeky nachází zásoby zinku a železa. Na druhé straně jsou zase bohatá naleziště mědi. Pokud by byla v řece síra, z údolí by se stala velká přírodní baterie. Svou teorii potvrdil na modelu v laboratorních podmínkách. Mezi nerosty začala proudit tak silná energie, že dokázala rozsvítit lampu.
Všechny hypotézy sledují jeden cíl. Vědci doufají, že odhalí cestu, která by vedla k nové metodě skladování energie, jež by mohla podpořit obnovitelné zdroje.
Zdroj:
www.newscientist.com, www.time.com, www.frontiersin.org, www.topsecretwriters.com
