Magazín Sonne ins Haus byl příkladným propagandistickým periodikem, které na svých stránkách pělo ódy na nacistické Německo, dokolečka připomínalo nadřazenost árijské rasy a prezentovalo fotografie urostlých mužů v oblečení posetém hákovými kříži. Šéfredaktor se důvěrně znal s maršálem Hermannem Göringem a rozhodně ho nechtěl zklamat. Když v roce 1935 hledal pro titulní stranu obrázek miminka, jež by se čtenářům představilo jako ideální árijské dítě, vypsal na něj veřejnou soutěž, aby měl větší šanci vybrat skutečně ten nejkrásněší.

Fotografové z různých koutů Německa zaslali do soutěže přes stovku fotografií, jimiž se pak probírali sami cenzoři z Goebbelsova ministerstva. Na plné čáře to u nich vyhrál obrázek půlroční holčičky s velikýma tmavýma očima, něžným nosánkem a naducanými tvářičkami. Berlínský fotograf Hans Ballin si mohl gratulovat. Jeho snímek se dostal nejen na obálku populárního časopisu, ale objevil se také na pohlednicích, které byly vytištěny v obrovském nákladu a prodávaly se po celé Říši.

Ballinovi ovšem nešlo o vítězství ani o slávu. V duchu se smál a hřálo ho vědomí, že nacisté sami ani nevědí, jak takové "árijské" dítě vlastně vypadá. Holčička na jeho fotografii totiž byla židovského původu.

Její rodiče Jacob a Polin Levinsonovi byli lotyšští hudebníci, kteří do Německa přišli s vidinou angažmá v berlínské opeře, kvůli svým židovským kořenům však o vysněnou práci zase rychle přišli. Fotografii své půlroční dcerky Hessy si pořídili čistě pro svou vlastní radost a památku. Doma si ji vyvěsili nad pianem a vůbec netušili, že se nad její kopií budou rozplývat i Goebbelsovi úředníci.

Na fotografii v časopise manžele Levinsonovy upozornila jejich hospodyně. Oba se zhrozili a spěchali za fotografem se žádostí o vysvětlení. Hans Ballin jim hrdě popsal, jak nacisty napálil. Židovské děvčátko propaguje čistotu árijské rasy - není to k popukání?

Levinsonovi ale pro tento žertík pochopení neměli. "Od té doby jsem byla zavřená doma, nesměla jsem do parku ani do zoo," vzpomínala po letech Hessy. "Kdyby mě někdo poznal a celá věc by praskla, určitě bych nezůstala naživu."

(Zdroj: www.amusingplanet.com)

V roce 1938 už nebylo pro Levinsonovy v Německu bezpečno, ačkoli identita miminka ze Sonne ins Haus zůstala utajena. Podařilo se jim uprchnout zpátky do Lotyšska a odtud do Paříže, ale nacismus se už roztáhl po celé Evropě. Jejich příští cesta směřovala na Kubu, odkud si později vyřídili víza do Spojených států.

"Celé dětství jsem jenom utíkala. Jiné vzpomínky nemám," přiznala Hessy, která v USA vystudovala chemii a žije zde dodnes. O svůj příběh se podělila teprve v roce 2014 při návštěvě izraelského muzea obětí Holocaustu. Památnou obálku nacistického magazínu, jemuž nevědomky zapózovala coby "příkladná Árijka", se rozhodla věnovat muzejním archivům.

(Zdroj: www.yadvashem.org)