Letmý pohled do životopisů

Hubbleho, jak se vesmírnému teleskopu zkráceně říká, není asi nutné nijak obšírně představovat, především příznivcům novinek týkajících se vesmíru. Do výšky 600 kilometrů nad Zemí ho vynesl v roce 1990 americký raketoplán Discovery. Od té doby fotografuje vesmírná tělesa a dokáže zachytit i ostré detaily velikosti malé mince. Významně tak pomáhá prohlubovat poznatky o vesmíru.

Herbig-Harovy objekty jsou jakési mlhoviny, přechodné jevy, které vznikají v pouhém několik tisíc let trvajícím období mladých hvězd. V podobě plynu velké hmotnosti je vystřeluje hvězda rychlostí až 250 000 kilometrů za hodinu. Vzhledem k tomu, že je to přechodný jev, který trvá tak 10-20 tisíc let a pak zmizí kdesi v „nicotě“, je těžké ho zaznamenat. „Zní to jako dlouhá doba, ale v rámci astronomie je to pro existenci vesmírného jevu ve skutečnosti krátký časový úsek,“ řekl pro uvedený server ABC astrolog B. Tucker z Australské národní univerzity.

Velkolepá podívaná

Spatřit Herbig-Harovy objekty nelze každý den. Hubble objevil skupinu pěti Herbig-Harových objektů v NGC 1333, reflexní mlhovině souhvězdí Persea, vzdálené od Země asi 1 000 světelných let v roce 2021, další HH 1 a HH 2 v mlhovině v Orionu pak o pár měsíců později. Jeho objektivy přístroje Wide Field Camera 3 zachytily jejich výtrysky modrého plynu z oblaku prachu. A jak Trucker vysvětlil, „…v centru se nachází něco, čemu říkáme protohvězda. Tam se plyn z předchozí hvězdy hroutí do nové mladé hvězdy.“ A dle něho je tak vidět zrod nového hvězdného systému.

Pokud se zrod podaří zachytit, pak je to pohled velkolepý. Plyn se rozptyluje, míchá a šíří a vytváří duhovou show. Proto se „… objevují pěkné jasné zářící okraje,“ objasnil také Tucker. „Na Hubblově dalekohledu je skvělé, že můžete vidět věci jak ve viditelném, tak v infračerveném spektru," říká Tucker, „… získáte pěkný kompletní obraz toho, co se děje.“

Zdroj: Youtube

Herbig-Harovy objekty poprvé pozoroval v 19. století americký astronom S. W. Burnham. Ve 40. letech 20. století byly označeny jako samostatný typ mlhoviny. Podrobně objekty studovali G. Herbig a G. Haro. Po nich byly pojmenovány.

Zdroje: www.sci.news/astronomy, www.abc.net.au