Záhadná obětní antická brána zabíjí dodnes. Vědci našli jednoduché vysvětlení

Hierapolis - místo "brány do pekla"

Hierapolis - místo "brány do pekla"

Foto: Profimedia

Brána do pekla sama o sobě vzbuzuje respekt, a to i mimo říši pohádek. Navíc taková brána skutečně existuje. Je nebezpečná, a dokonce i zabíjí, kvůli smrtícímu oxidu uhličitému. Jedná se o bránu do pekla ve starověkém městě Hierapolis v dnešním Turecku, která byla znovuobjevena teprve nedávno. Kamenná brána nevede do pekla, ale do něčeho velmi podobného, do malé jeskyně.

Puklina vedoucí pod Hierapolisem vypouští smrtící sopečný oxid uhličitý (CO2), který vyvěrá ven v podobě viditelné mlhy. A zde se tyčí brána známá také jako Plutonium, podle Pluta, boha podsvětí. Ptáci, kteří proletí příliš blízko a v určité výšce, se udusí a zemřou.

Tato brána byla známa již velice dávno – již před dvěma tisíci lety se starověcí turisté hrnuli do řecko-římského chrámu v Hierapolisu s tím, že jdou do brány do podsvětí. U této brány byly pořádány obětní rituály, které však byly známy i u dalších podobných míst po celém starověkém Středomoří. Bran do podsvětí bylo hned několik.

O některých z nich hovoří toto video:

Zdroj: Youtube

Tajemství brány v Hierapoli

Tato brána nedovolila nikomu projít. Respektiva dovolila, ale neprošli byste živí. I zdraví býci vedení k této pekelné bráně umírali ve zlomku sekundy bez lidského zásahu.

Zvláštní bylo, že jediný, kdo byl vůči jejímu kouzlu imunní, byli vykastrovaní kněží, kteří býky doprovázeli. Ti se vraceli z tohoto místa nezraněni.

Nejednalo se však o zázrak, ale o prostou chemii, fyziku a geologii.

Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Výzkumný tým vedený vulkanologem Hardym Pfanzem z univerzity v německém Duisburgu-Essenu se pokusil podrobněji prozkoumat tuto vzácnou svatyni. Byla zde měřena koncentrace CO2 v různých denních dobách. Ukázalo se, že zatímco během dne sluneční teplo plyn rozptyluje, v noci plyn, který je těžší než vzduch, vyvěrá ven a vytváří zde jakési smrtící jezero CO2. Tato plocha je smrtící hlavně za úsvitu, kdy koncentrace CO2 ve výšce 40 cm nad podlahou dosahuje 35 %. To stačí k tomu, aby se lidé i velká zvířata během pár minut udusili a zemřeli. Jen za dobu výzkumu našli podle Pfanze několik mrtvých ptáků, myší a více než 70 mrtvých brouků.

S výškou však koncentrace smrtelného plynu rychle klesá, což bylo i to, co ochránilo před smrtí eunuchy, jež býky doprovázeli – byli dostatečně vysocí a možná dokonce stáli na kamenech, které jim přidávaly na výšce.

 

Posvátné místo

Brána do jeskyně byla vybudována coby ústí do otevřené arény, kde stál i chrám a bylo zde zbudováno vyvýšené kamenné sezení pro návštěvníky. Celé místo má zvláštní atmosféru a vždy se věřilo, že zdejší termální prameny mají velkou léčivou moc.

Místo je zaneseno i ve starých dobových pramenech. Předpokládalo se, že jeskyně Plutonium, pojmenovaná podle Pluta, boha podsvětí, chrlí "dech smrti" a zabíjí všechny, kdo se ocitnou v jejím dosahu, kromě božsky imunních kněží, jak jsme již řekli na začátku.

Například starověký řecký historik Strabón navštívil Plutonium v Hierapolisu asi před 2000 lety. A byl to on, kdo zaznamenal umírající býky a přežívající eunuchy. On však připisoval tento jev kastraci mnichů.

Římský spisovatel a přírodovědec Plinius Starší si zase myslel, že místo je Cháronovou stokou, která slouží jako místo pro převoz zemřelých duší přes řeknu Styx.

Jak se však ukázalo, na vině je místní chemické prostředí.

 

Zdroje:

edition.cnn.comblog.education.nationalgeographic.org