Kolektiv autorů včele s Tomi-Ann Roberts provedl v roce 2002 výzkum, který se snažil zjistit, zda "připomenutí menstruačního stavu ženy vede k negativnějším reakcím na ni a obecně ke zvýšení objektivizace žen." Sledovali reakci okolí na ženu, které zjevně náhodně vypadne z kabelky buď tampon nebo sponka do vlasů. Zjistili, že upadnutí tamponu vedlo k nižšímu hodnocení schopností společnice, snížilo jí to sympatie a lidé měli tendenci si odsedávat. (Zdroj: www.researchgate.net)
Profesor Chris Knight, sociální antropolog z londýnské univerzity, zkoumal hluboké historické kořeny menstruačního tabu. V roce 1991 vydal knihu Pokrevní vztahy: "Menstruace a počátky kultury, kterou kritici ohodnotili jako velice cennou. Knight věří, že za původní menstruační tabu si mohou ženy samy. Tedy, že měsíční krvácení využívaly k tomu, aby měly na chvíli pokoj od mužů," tvrdí profesor Knight. V jeho modelu navíc ženy stály za novým loveckým chováním, kdy podporovaly skupinový lov a sdílení potravy. Před úplňkem se shromáždily a odešly pryč od mužů. Ti se díky sexuální abstinenci začali více soustředit na lov. Když izolace skončila, začalo období hodování a sexuální aktivity....
V průběhu historie byla žena brána ze své podstaty jako méně hodnotná než muži, ale také byla idealizována jako manželka a matka. Ženy byly vnímány tak, že na rozdíl od mužů jsou ovládané jejich fyzickými těly a emocemi, což je přibližuje více k přírodě a zvířatům.
Aristoteles spojil Platónovu myšlenku o tom, že pokud muž nedokázal ovládat své emoce, byl reinkarnován jako žena, s menstruací, o níž říkal, že je méně čistá než sperma mužů. K tabuizování menstruace přispěly především náboženské spisy, které explicitně nabízejí řešení, jak se má s menstruující ženou jednat.
"Během měsíčního kurzu se oddělte od žen, nepřibližujte se k nim, dokud nebudou čisté.“ (Korán 2: 222)
"V Bibli se menstruace dokonce řeší v celé patnácté kapitole knihy Leviticus, kdy se slovo "nečistý" zopakuje celkem 36krát.
O menstruaci se zmiňuje i první latinská kniha z roku 73 n.l. "Kontakt s [menstruační krví] změní nové víno na kyselé, plodiny, kterých se to dotkne, se stanou neplodnými, štěpy zemřou, osivo v zahradách vyschne, plody stromů spadnou, okraj oceli a záblesk slonoviny budou otupeny, včely umírají, dokonce i bronz a železo jsou najednou chyceny rzí a vzduch naplňuje hrozná vůně; když to ochutnají psi, přivede je to k šílenství a infikuje to jejich kousnutí nevyléčitelným jedem.“
Je tedy jasné, že společnost se k menstruaci a krvácející ženě stavěla dost odtažitě. (Zdroj: helloclue.com)
Menstruace je v některých kulturách považována za nečistou dodnes.
O původu negativního menstruačního tabu se stále diskutuje. Freud tvrdí, že za ním stojí náš strach z krve. Allan Court se zase domnívá, že tabu začalo částečně proto, že časní lidé zjistili, že menstruační krev špiní. Clellan Ford předpokládal, že menstruační tabu vzniklo proto, že rané společnosti věděly o jeho „toxických, choroboplodných účincích“. Tento názor však ve vědě přetrvával i ve 20. století.
Obecně můžeme shrnout, že kromě sikhismu, tradice Wicca a pohanství ostatní náboženské směry ženu považují za nečistou a je podrobena řadě omezení. (Zdroj: en.wikipedia.org)
Etnoložka Helena Tužinská na to má vysvětlení. "Cokoliv, co opustí naše tělo, je v naší kultuře klasifikováno jako špinavé. Menstruační krev je spolu se slinou, močí, fekálií a dalšími věcmi tělesným výměškem. Krev z infúze není špinavá. Jakmile však přejde rodidly, jsme naučeni vnímat ji jinak. Nebylo to tak odjakživa a dá se to i odučit." (Zdroj: dennikn.sk)
Tabu se postupně mění především díky sociálním sítím, ženským kruhům a umělkyním. Období, kdy se ale dívky budou bát, že se stane nehoda, spadne jim na zem tampón, zvuk odlepující se vložky bude slyšet do vedlejší kabinky nebo budou otevřeně mluvit o tom, že mají křeče, asi zatím nepřijde.
