Historie českého lesa vzniká v době, kdy ještě žádná Česká republika neexistovala. Příběh stromů a přeměny krajiny se začíná psát před 10 tisíci lety př.n.l. Borovo-březové lesy, kterým se daří v chladnějších prostředích, koexistovaly s lovci a sběrači, kteří preferovali kočovný způsob života. Světlé háje starého holocénu jim poskytly ochranu a obživu ve formě ořechů, jedlých křovin nebo planých obilovin. S příchodem neolitické revoluce (7.-5. tisíciletí př.n.l.) se lidé začínají usazovat na jednom místě. Oteplení změnilo krajinu a nastoupily stinné lesy. Po skončení období maximální vlhkosti, stromy rostly "jako o život" a les byl bohatý na potravu. Neolitici měli krajinu připravenou - začali obdělávat úrodné, dosud otevřené a vyprahlé plochy. Založili si tak v okolí řek osady a poprvé začali přeměňovat prostor, ve kterém žili. Kvůli ploše pro zemědělství začali les kácet.

Za vlády Přemyslovců byla celá země porostlá lesy, v níž hojně rostly buky, jedle a smrky. V průběhu 13. století se už zapisují majitelé jednotlivých lesů a díky rozvoji řemesel se začíná využívat dřevo při zakládání rybníků, dolů, hutí, skláren nebo při stavbě hradů a tvrzí. Poprvé se dřevo těží v pásech a obnova lesa se neřeší. Jediný zákon, který je spojován s lesy byl vydán knížetem Konrádem II. Otou roku 1189 na dvorském sjezdu v Sadské. Statuta Konrádova, nejstarší známý zákoník českých zemí, nařizovala lesním strážcům, aby tělesně neubližovali lidem v lesích, pokud nebudou kácet stromy. Podle autora práce Lesy v raném středověku Curia Vítkov se v něm psalo: „Mimo to nikdo z těch, kdož hlídají les, nemá nikoho obírat na cestě nebo na tržišti, než ať jej obere tenkráte, když jej najde, jak seká strom.“ Platila se také speciální daň z vypásávání lesa dobytkem, tzv. nářez. O zákon, kde by se psalo, jak s lesy nakládat, se pokusil až Karel IV. v návrhu zemského zákoníku Maiestas Carolina v roce 1355.

„Krásný soubor našich lesů, vzbuzující obdiv cizinců, chceme netoliko promrhati, ale zamýšlíme jej uchrániti od veškerého kácení. Chtějíce, aby lesy zůstaly nedotknuté a věčné, rozkazujeme, aby žádný z našich hajných nebo lovčích ani žádná jiná osoba nesměl je káceti, vyvážeti nějaké dříví z našich lesů, zcizovati je nebo prodávati, leč pouze dřevo suché a to, které padne silou větrů…Kdo by jednal opačně, tomu hrozí trest utětí pravé ruky.“ Omezení plošného kácení a pastvy v lesích se však setkalo s nevolí šlechty a Karel IV., který se chtěl vyhnout vzpouře, zákoník stáhl.

Po období husitských válek (1420 – 1434) bylo nutné obnovit vesnice a hrady, opět rozjet hutnictví a hornictví. Jenže lesů začal být nedostatek. Poprvé v historii si lidé uvědomovali hodnotu dřeva a věnovali obnově lesa zvýšenou péči. Nechávají se dospělé stromy, které vysévají semena. Cíleně se vysazují nové stromy, kvůli rozmachu včelařství se chrání javory a lípy a sbírají se plody dubů a buků, které slouží jako potrava pro dobytek. Hospodářský vývoj a ochrana lesa se zastavuje v období Třicetileté války (1618 – 1648). Mnoho vesnic bylo vypáleno a ty zarostly křovinami a vrbinou.

18. století je synonymem obrovské poptávky po dřevě jako obchodním artiklu. Důvodem je uhlí jako efektivní zdroj energie a rovné smrky využívané jako stavební materiál. Marie Terezie tak mezi lety 1754-1756 vydává lesní řády, v nichž se objevuje povinnost "zalesňovat vytěžené plochy, zákaz získávání pryskyřice ze zdravých stromů, zákaz vývozu dříví do ciziny nebo třeba povinnost lesníka mít patřičné vzdělání." V první polovině 19. století začínají lidé preferovat určité druhy stromů a objevuje se boom monokultur, do původních lesů se navíc dostávají nepůvodní dřeviny.

Ve Zprávě o stavu lesa a lesního hospodářství z roku 2019 se píše že: "Rok 2019 lze označit pro lesní hospodářství, stejně jako rok předchozí, za nepříznivý, opět se výrazně odchyloval od dlouhodobého teplotního a srážkového normálu. Škodlivé působení biotických i abiotických činitelů generovalo vysoké nahodilé těžby, které dosáhly rekordní hodnoty 30,94 mil. m3, což je o 7,93 mil. m3 více než v loňském roce. Nahodilá těžba představuje 95 % celkové těžby dřeva, která činila 32,58 mil. m3. Plocha obnovených lesních porostů činila 33 894 ha a vykazuje ve srovnání s předchozími roky výrazný nárůst."

I když se v historii lesní právo snažilo regulovat těžbu a podporovalo obnovu lesů, vypadá to, že se rok co rok vytěží více dřeva a i přes zvýšený nárůst výsadby se z klimatického důvodu ujme méně sazenic. Průměrná doba tzv. obmýtí (produkční doba v hospodářských lesích) se mimo území národních parků, v prvních dvou desetiletích 21. století, pohybuje kolem 115 let.