"Teď místo tvých slov, mám toulavý džíny..."
V roce 1851 přišel Levi Strauss z Německa do New Yorku za svým bratrem, který vlastnil obchod se suchým zbožím. O dva roky později se přestěhoval do San Franciska, aby založil pobočku společnosti West Coast - velkoobchodní dům Levi Strauss & Co. Byl to perfektní podnikatelský tah, protože zlatá horečka v Kalifornii byla již v plném proudu a horníci ve velkém žádali kvalitní pracovní oblečení, které vydrží drsné pracovní podmínky.
Jedním z krejčích, kteří se snažili jejich požadavkům vyhovět, byl Jacob Davis, krejčí z Reno v Nevadě. Rohy kapes pro jejich zpevnění vyztužil kovovými nýty a tento nápad si chtěl nechat patentovat. Na patent mu ale chyběly peníze, proto oslovil Leviho Strausse, jestli se s ním nechce spojit, finančně mu pomoci a nápad podpořit. Levi byl dobrý obchodník a ucítil příležitost. 20. května 1873 dostali oba muži patent č. 139 121 a Davis začal navíc dohlížet na výrobu nýtovaných kalhot přímo ve Straussově továrně.
Džíny se staly symbolem kovbojů...
Jelikož byly džíny zpočátku pracovním oděvem, střihem připomínaly kombinézu. Pánské džíny měly přední zapínání, dámské se zapínaly na boku. Davis a Strauss experimentovali s různými látkami. Prvním pokusem byla hnědá "cotton duck", tkanina s nízkou gramáží. Pak ale našli pevnější džínovinu, která se stala velmi oblíbenou. Kalhoty začali nosit mimo horníků i tovární dělníci, farmáři a chovatelé na celém severoamerickém západě. První sériově vyráběný a patentovaný prototyp měl dvě kapsy vpředu a jednu vpravo vzadu, obě zpevněné měděnými nýty. Malá kapsa byla k džínům přidána na konci 70. let 20. století a sloužila k odložení kapesních hodinek.
V roce 1901 Levi Strauss přidal zadní levou kapsu ke svému modelu 501 a vznikl tak legendární model s pěti kapsami. V průběhu desetiletí došlo k vylepšení designu. Strauss přidal další prošívání pro další zesílení látky, dodala se také poutka na opasek a knoflíky nahradil zip.
Když patent Strausse a Davida v roce 1890 skončil, vstoupili na trh další hráči. Díky tomu se džíny rozšířily i na filmová plátna, když se staly neodmyslitelným oděvem legendárních kovbojů z 20. a 30. let. Nosili je například John Wayne a Gary Cooper. Reklamní fotografie hereček jako Ginger Rogers, která na sobě měla džíny, pomohla přesvědčit ženskou část populace, že je to styl i pro ně. Boom nastal v padesátých letech 20. století, kdy rifle začaly symbolizovat vzpouru mladých. Marlon Brando a James Dean se stali idoly s obrovským sexappealem. Pozadu nezůstaly ani rockové hvězdy. A dokonce ani hippies. Feministky a ženské hnutí si zase modré džíny vybraly jako způsob, jak prokázat rovnost pohlaví. (Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Jeans#History)
Způsob, jakým se lidé oblékali, změnil návrhář Calvin Klein, který v roce 1977 dostal nabídku, aby navrhl džíny. "Zrodily se s jasnou vizí: perfektně padnout, být sexy a zapůsobit, i kdyby byly tím jediným, co byste zrovna měli na sobě. První kampaň na ně bylo možné vidět už o dva roky později na billboardu na Times Square." (Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/design/kral-jednoduchosti-calvin-klein-objevil-v-minimalismu-jiskrivou-pritazlivost.A171227_140959_ln-bydleni_ape)
Modelka Patti Hansen stála na čtyřech, měla rozevláté vlasy a zpoza nich se s mírně otevřenou pusou dívala na kolemjdoucí. Modrý denim ji jakoby mimochodem obepínal křivky. Ale až kontroverzní kampaň s patnáctiletou Brooke Shields a sloganem „Mezi mě a mé calvinky se nic nedostane“ https://www.youtube.com/watch?v=YK2VZgJ4AoM vzbudila vlny protestů, diskuzí po zmínky v TV zprávách. Spot sice televize odmítaly vysílal, i tak se dostal mezi lidi a odstartoval tak nejen kariéru Calvina Kleina, ale také povzbudila další návrháře, aby se těmto kalhotám věnovala. Džíny tak už nikdo nedokázal zastavit.
