Už v roce 5000 př.n.l. byly k dispozici popisy související se stomatologií a zubním kazem. Sumerský text zmiňoval zubní červy, kteří zubní kaz způsobují. Tato teorie přetrvala až do 17. století.
Ve starověkém Řecku psali o zubním lékařství, konkrétně o léčbě zubních kazů, Hippokratés a Aristotele. Na první knihu zcela věnovanou zubnímu lékařství s názvem Malá léčivá kniha pro všechny druhy nemocí a slabostí zubů si ale lidstvo muselo počkat až do roku 1530.
I když naši antičtí předci neměli flouridové zubní pasty, zuby prý nemívali tak moc zkažené. Mohla za to konzumace rostlin s antibakteriálními vlastnostmi.
představa zubařství ve 14. století
Historie stomatologie sahá ale ještě hlouběji. V neolitické vesnici Mehrgarh totiž byly nalezeny navrtané zuby datované do doby před 9000 lety. Neolitický zubař podle archeologů použil vrtačku vyrobenou z pazourku, kterou poháněl malým lukem. "Ve všech případech okrajové vyhlazení potvrzuje, že vrtání bylo provedeno u živých osob, které po zákroku pokračovaly se žvýkáním," uvedli výzkumníci. (Zdroj: http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/4882968.stm)
Nejstarší zubní výplň vyrobená z včelího vosku byla objevena ve Slovinsku a pochází z doby před 6500 lety. První oficiální zubař byl egyptský písař žijící kolem roku 2600 př.n.l. jménem Hesy-Re.
Úpadek v péči o zuby symbolizuje středověk. Díky tomu však středověcí zubaři začali experimentovat s anestezií. Když zub bolel, musel prostě ven. Zmírnění bolesti bylo vítané, a tak se do popředí dostává opium a tzv. „sladký olej z vitriolu“, který vyrobil německý lékař a botanik Valerius Cordus v polovině 16. století, když systetizoval diethylether destilací ethanolu a kyseliny sírové. (Zdroj: https://www.woodlibrarymuseum.org/history-of-anesthesia/#1350).
Díky plnému zavedení amalgámu kolem roku 1880 se péče o chrup výrazně zlepšila.
Do roku 1484 se datuje zrod zubních výplní. Italský profesor Giovanni D´Arcoli byl první v Evropě, kdo navhl vyplnění zubu tenkou vrstvou zlata.
Ještě v 18. století lékaři věřili tomu, že bolavé zuby vyléčí přírodní prostředky. "Dejte si do zubu havraní lejno, potom se zkazí úplně a sám vypadne," radil svým pacientům Christian Franz Paullini, který také tvrdil, že zuby se vyleští nejlépe vlastní močí.
Oficiálně se zrod stomatologie datuje do roku 1728, kdy francouzský chirurg Pierre Fauchard sepsal dílo "Chirurg-zubař či léčba zubu", jež bylo věnováno pouze tomuto oboru. Někteří badatelé dokonce došli k závěru, že v roce 1733 se Fauchard rozhodl, že zubní červ neexistuje, a od té doby opravdu nikdo zubního červa již nespatřil. (Zdroj: Libuše Čeledová a kol., Sociální lékařství a veřejné zdravotnictví pro studenty zubního lékařství, 2018, https://books.google.sk/books?id=KH51DwAAQBAJ&pg=PA104&dq=zubn%C3%AD+pelik%C3%A1n+Guy+de+Chauliac&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwir_aHnm7fuAhURmYsKHf2YBw0Q6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false)
Díky plnému zavedení amalgámu kolem roku 1880 se péče o chrup výrazně zlepšila. Rok od roku zubaři svou praxi zdokonalovali, zkoušeli nové materiály a postupy. "Všechny novinky se postupně objevovaly i v českých zemích, kde se s označením zubní lékař (Zahnartz) můžeme poprvé setkat v roce 1810 v nařízení, které stanovilo povinný dvouletý kurz ranhojiče nižšího stupně, a to včetně rigorózní zkoušky z anatomie ústní dutiny a léčení nemocí zubů. Píše v učebnici Libuše Čeledová.
