Krutá historie trestu smrti v českých zemích: Co čekalo odsouzené před popravou

19. září 2020 četba na 3 minuty
V době vzniku samostatného Československa byl trest smrt součástí našeho trestního práva.

V době vzniku samostatného Československa byl trest smrt součástí našeho trestního práva.

Foto: Pixabay.com

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak to bylo vlastně s trestem smrti u nás? Z médií slýcháme většinou zprávy o popravách na americkém či asijském kontinentu, ale není to tak dávno, kdy se smrtí trestalo i na našem území.

V raném středověku se prokazovala vina či nevina souzeného tzv. božím soudem neboli ordálem. K prokázání viny sloužily různé formy zkoušek. Obviněný musel podstoupit trýznivé mučení, které se často rovnalo trestu smrti. Nejznámější byl ordál vody. Obviněný byl svázán a hozen do hluboké vody. Pokud se utopil, trest smrti mu příslušel. Pokud však voda souzeného člověka vynesla na povrch, byl všech obvinění zproštěn. O vině tak rozhodoval Bůh.

První zákonné opatření v souvislosti s trestem smrti na našem území zavedl Josef II. V roce 1787 vydal Všeobecný zákoník o zločinech a trestech, kterým hrdelní trest zrušil. Po smrti císaře v roce 1795 byl trest obnoven a to za velezradu nebo pokus o ni. Odsouzeným, kteří v době spáchání zločinu nedosáhli dvaceti let, byl místo smrti uložen trest těžkého žaláře na dobu deseti až dvaceti let. V následujících letech se hrdelní trest rušil a zase obnovoval.

V době vzniku samostatného Československa byl trest smrt součástí našeho trestního práva, které jsme převzali od Rakouska-Uherska. Tomáš Garrigue Masaryk byl velkým odpůrcem trestu smrti, což dával najevo od počátku své politické kariéry. Pod tlakem veřejného mínění však byl nucen několik rozsudků smrti podepsat. Když to musel udělat poprvé, napsal odsouzenému dopis, aby mu své rozhodnutí vysvětlil, ale nakonec od předání vzkazu upustil. V jiném případě mu odsouzený vzkázal, že se na něj nezlobí. Za celou dobu existence první Československé republiky bylo popraveno 20 osob, přičemž k trestu smrti jich bylo odsouzeno 433. Když už se popravovalo, bylo to výlučně oběšením na tzv. popravčím prkně.

Po humánním Masarykově přístupu, přišla hrůzovláda nacistů. V pankrácké věznici zřídili tzv. sekyrárnu, kde stětím hlavy gilotinou či zastřelením, usmrtili více než 1000 lidí. Nejvíce poprav uskutečnily popravčí čety v období tzv. heydrichiády.

Po válce bylo k trestu smrti odsouzeno mnoho nacistických zločinců a kolaborantů. Soudy musely rozhodovat velmi rychle a popravy byly vykonávány do dvou hodin od vynesení rozsudku. Odvolání nebylo možné, takže procesní práva obžalovaných byla omezena. Od konce války do nastolení komunistického režimu bylo u nás popraveno 730 lidí.

Již od počátku vlády Komunistické strany Československa probíhaly vykonstruované politické soudní procesy. Bylo umožněno uložit trest smrti za tzv. politické trestné činy. Nový trestní zákoník nevylučoval hrdelní trest ani u osob mladších dvaceti let. V letech 1949 – 1953 bylo u nás popraveno více než 250 lidí. Drtivá většina z nich z politických důvodů.

Posledním popraveným v Československu byl slovenský recidivista Štefan Svitek. Mimořádně brutálním způsobem zavraždil svou těhotnou manželku a dvě děti. Oběšen byl 8. června 1989.  

Půl roku po sametové revoluci byl trest smrti zrušen. Rozsudky smrti vynesené před 1. červencem 1990, kdy novela trestního zákona vstoupila v platnost, byly změněny na doživotí.

Akční letáky