O původu zmrzliny se dodnes vedou spory. V Bibli můžeme najít zmínku o chlazených nápojích, které se podávaly na dvoře krále Šalomouna, podle starých řeckých spisů pak bylo v 5. století př.Kr. v Aténách zvykem pojídat sníh smíchaný s medem a ovocem. Lékař Hippokratés dokonce tuto směs doporučoval pro lepší hlas a celkové upevnění zdraví.
Tato pochoutka se z Řecka rozšířila do Říma. Traduje se, že si ji oblíbil i císař Nero a nechal kvůli ní zbudovat prostorné chladné sklepy, kde mohl být sníh a led dlouhodobě skladován. Led se získával z alpských ledovců vzdálených 400 km a do Říma ho štafetovým během přinášeli otroci. Jednou se prý stalo, že led cestou roztál; muže, který místo studené pochoutky dovezl jen kaluž vody, nechal rozhněvaný Nero předhodit lvům.
Rozmary římských císařů byly zapomenuty s příchodem křesťanství. Ochucená ledová tříšť se v Evropě znovu začala konzumovat až v pozdním středověku, kdy o ní v Benátkách informoval cestovatel Marco Polo. Recept pochytil na čínském dvoře, kde se předchůdkyně zmrzliny objevovala zhruba od 6. století, a dokonce se připravovala z mléka. Delikatesu si poté zamilovala Kateřina Medicejská, která ji představila Francii.
Během vlády Ludvíka XIII. vznikl nespočet nových receptů a zmrzlina se začala šířit i mezi prostý lid. Hlavní iniciátorkou tohoto rozmachu byla panovníkova manželka Anna Rakouská, jež si na zmrzlině vypěstovala hotovou závislost.
V roce 1686 pak byla v Paříži otevřena první kavárna s názvem Il Procope. Její majitel Francesco Procopio dei Coltelli zde nabízel historicky první sorbet, italsky nazývaný "gelato". Na pochoutku sem v příštích stoletích s oblibou chodívali přední představitelé francouzské inteligence včetně spisovatele Victora Huga. Kavárnu prý kvůli gelatu navštěvoval i sám Napoleon.
