Ačkoli existují svědectví, která naznačují, že se snažil vnést humor do svých projevů a žertovat se svým nejbližším okolím, jeho vtipy byly především urážlivé a kruté.
Například kniha nazvaná prostě "Hitler“ od Fritze Redlicha, neurologa a psychiatra, ukazuje nový pohled na Hitlerovu psychiku. Ačkoli Hitler vykazoval psychiatrické příznaky, jako je extrémní paranoia a obranné mechanismy, doktor Redlich naznačuje, že nebyl skutečně duševně nemocný.
Kniha doktora Redlicha zkoumá i Hitlerův zvrácený smysl pro humor, sexuální zábrany a sebedestruktivitu, avšak s méně přesvědčivými důkazy. Autor nakonec Hitlera vykresluje jako člověka odpovědného za své činy, který je více než souhrnem své patologie.
Doktor Redlich vykresluje Hitlera jako člověka odpovědného za své činy, který je více než souhrnem své patologie.
Hitler miloval i svou nemoc!
Podle autora lze Hitlerovy paranoidní bludy považovat za příznak duševní poruchy, ale celkově jeho osobnost fungovala přiměřeně. Zdálo se, že Hitler si byl vědomý svých činů a přijímal je s hrdostí a nadšením.
V počátečních fázích Hitlerovy politické kariéry se projevovala jeho lidštější stránka, kdy se snažil pobavit a rozesmát ostatní svou mimořádnou pamětí na zábavné události. Jeho humor však byl často zaměřený na úkor ostatních a neponechával ostatním příliš prostoru k tomu, aby přispěli nebo vyjádřili své vlastní myšlenky. Například Hitlerův osobní strážce, Rochus Misch, který byl vůdci nejblíže, uvedl jeden z Hitlerových vtípků: Když se fotograf Heinrich Hoffman opil, že sotva stál, Hitler, který byl abstinent, mu prý řekl: "Nestůj tak blízko u ohně, Heini, mohl bys chytnout plamenem."
Hitlerovo zesměšňování přesahovalo jednotlivce a týkalo se i celých křesťanských vyznání a rasových skupin, což ukazovalo jeho zvrácený pohled na svět.
Myslíte, že byste se tomu zasmáli dnes i vy? My si to nemyslíme. I když život je vždy cennější...
Bohužel příklady Hitlerových vtipů na videích nenajdeme, podívejme se ale například na úsměvné video, proč měl Hitler jeho pověstný knírek a proč byl právě takový:
Nesmát se jeho vtipům bylo skoro trestné
Hitler se vyžíval v urážení svých kolegů, přičemž se zaměřoval zejména na Hermanna Göringa, kterého zesměšňoval za jeho sebeprosazování a odměňoval ho papírovými medailemi, které nosil na pyžamu. Například vnučka hudebního skladatele Richarda Wagnera si vzpomínala, jak Hitler pronesl v její rodině tento žert: "Všichni víte, co je volt a ampér, že ano? Výborně. Ale víte, co je goebbels a göring? Tak goebbels je jednotka vyjadřující množství nesmyslů, které člověk vyblábolí během jedné hodiny, a göring vyjadřuje množství kovu, jež je možné zavěsit na mužskou hruď."
Smát se Hitlerovým vtipům nebyla volba, ale mechanismus přežití, protože pokud je neshledal zábavnými, mohlo to mít vážné následky, dokonce i smrt.
Zvrácený smysl pro humor Adolfa Hitlera vyvolával v jeho okolí pobavení i strach. Své blízké přátele sice občas dokázal pobavit vtipnými poznámkami a žerty, jeho humor byl však specifický a často překračoval hranice slušnosti. Hitler měl tendenci zesměšňovat ostatní, žertovat o jejich smrti a zaměřovat se na citlivá témata, jako byla rasa a náboženství. Navzdory urážlivé povaze jeho vtipů se nikdo neodvážil zadržet smích ze strachu, že upadne v nemilost a bude čelit hrozivým následkům. Bylo těžké rozpoznat, co tím vůdce skutečně myslel, a dokonce i jeho nejbližší společníci byli opatrní, aby si ho špatně nevyložili nebo neurazili.
„Ve svém světě“
Dokonce i při jednání se zahraničními vůdci se Hitler nedokázal ubránit tomu, aby do něj nevnesl svůj zvrácený humor. Jedním z pozoruhodných případů byla jeho odpověď na dotaz britského premiéra Nevilla Chamberlaina ohledně porušení Mnichovské dohody. Místo seriózního vysvětlení Hitler nenuceně odpověděl sarkastickou pointou, že německá vojska překročila dohodnutou hranici, "aby se dostala na druhou stranu". Toto přehlížení závažnosti situace bylo příkladem Hitlerovy neschopnosti brát cokoli vážně a jeho záliby v přeměně vážných věcí v předmět posměchu.
Na účet führera se nevtipkovalo, hrozila smrt
Existence humoru za Hitlerovy vlády je mrazivou připomínkou tísnivé atmosféry, která v nacistickém Německu panovala. V počátcích Hitlerova nástupu k moci sloužily vtipy jako nástroj podvratné činnosti, ale jak režim utužoval své sevření, satira ztratila svou sílu a stala se zbytečnou pro uskutečnění změny. Ti, kdo se odvážili vtipkovat na Hitlerův účet, čelili tvrdým následkům, jak dokládá stětí školního učitele za zdánlivě nevinný vtip.
Všudypřítomná propaganda a strach, které prostupovaly společností, ponechávaly jen málo prostoru pro opravdový smích a humor se omezil na prostředek psychologického přežití a zachování zdání zdravého rozumu uprostřed hrůz války a genocidy. Znepokojující pravdou je, že Hitlerův zvrácený humor byl odrazem jeho zlovolné povahy a utlačovatelského režimu, který vedl.
Hitlerův smysl pro humor, ačkoli se vyznačoval temnou a zvrácenou povahou, sloužil jako další aspekt jeho tyranské osobnosti. Odhaloval člověka zbaveného empatie, který si nedokázal dělat legraci sám ze sebe a čerpal potěšení z urážení a zesměšňování druhých. Tísnivá atmosféra obklopující Hitlerův režim zajišťovala, že smích byl podbarvený strachem, což zdůrazňovalo dynamiku moci a hrozivé důsledky nepřizpůsobení se jeho zvrácenému smyslu pro humor.
Zdroje: www.quora.com, www.mix24.cz, www.popmatters.com, www.jewishvirtuallibrary.org, www.newyorker.com
