Ačkoli nechal vyvraždit miliony lidí, se zvířaty nacistický vůdce soucítil. Svou fenku Blondi miloval tak, že na ni Eva Braunová žárlila a tajně ji kopala. Nebyli to však jen mazlíčci, kdo dokázal pohnout diktátorovou černou duší. Hitler například zakázal velkochov hus na ztučnělá játra i konzumaci humrů, protože mu připadalo nehumánní házet živočichy do vařící vody zaživa.
"Mrtvoly" by nejedl
V koncentračních táborech mezitím končily v plamenech malé živé děti, ale o tom Hitler nepřemýšlel. Více ho trápily hrůzné osudy zvířat na jatkách v oblasti Ukrajiny a s oblibou je při večeři líčil svým přátelům, kteří si pochutnávali na mase. Sám Hitler by byl nepozřel ani hovězí vývar, o němž tvrdil, že je to vlastně "čaj z mrtvol".
K vegetariánství se Hitler propracoval postupně; k přechodu na bezmasou stravu zřejmě napomohl i fakt, že trpěl bolestmi žaludku a zácpou a jeho stav se s návalem stresu doprovázejícího jeho funkci rapidně zhoršoval. Na břišních křečích se jistě podepsaly také úzkosti a paranoidní strach z otravy. Hitler nechal zajmout celou skupinu mladých žen, které musely každý pokrm ochutnat, než byl předložen jemu.
Namísto masa se na vůdcově talíři objevovaly těstoviny, luštěniny a rýže, doplněné vařenou zeleninou. Typickou Hitlerovu snídani bychom dnes považovali za příkladnou: zpravidla obsahovala ovesné vločky, strouhané jablko a ořechy. Energii pak Hitler odpoledne dobíjel (už méně příkladně) jablečným závinem a šlehačkovými dorty. V posledních válečných letech mu žaludeční potíže už nedovolily jíst téměř nic jiného než bramborovou kaši. Jako poslední oběd před sebevraždou si dopřál těstoviny s rajčatovou omáčkou.
Mussolini páchl česnekem
Velkým jedlíkem nebyl ani Hitlerův italský spojenec Benito Mussolini. Jeho motivem k odlehčené stravě však nebyl soucit ke zvířatům ve velkochovech, ale obava z nadváhy. "Duce" si udržoval figuru sportem, v tradičních italských těstovinách se nimral a z masa preferoval drůbež, králíka nebo rybu. Na jeho stole nechyběla ani čerstvá zelenina, džusy a minerální voda.
Ze stravovacích zvyklostí v jiných kulturách si italský vůdce rád utahoval, francouzskou kuchyni považoval za hotový odpad. On sám měl přitom zvláštní zvyk ochucovat své pokrmy citrónovou šťávou s utřeným česnekem. Jeho manželka s ním prý nechtěla sdílet ložnici, protože mu páchlo z úst. Mussolinimu to však nejspíš nikterak nevadilo - na jednorázový pobyt v jeho loži čekaly fronty fanynek, které manželku ochotně zastoupily.
Přes veškerou snahu o správnou výživu se Mussolini časem "dopracoval" k žaludečním vředům. Neustálý strach o ztrátu postavení a později i obava o holý život zkrátka vykonaly své.