„Ačkoli Hitler téměř vždy zavádí do svých projevů několik humorných prvků a budí dojem značného vtipu, zdá se, že mu chybí skutečný smysl pro humor. Nikdy o sobě nedokáže žertovat," píše psychoanalytik Walter C. Langer ve své Psychologické analýze Hitlerova života a pokračuje: „Není schopen očistit své ponuré já sebeironií a humorem."
Hitler se ale často dostával do veselé nálady, zejéma tehdy, měl-li kolem sebe blízké přátele, kterým věřil. To se jeho humor rozšířil na jakési škádlení a žertování, které souviselo s milostnými aférkami jeho spolupracovníků. Prý ale nikdy nebyl vulgární a pikantnosti pouze naznačoval. Nezřídka Hitler ale přestřelil, jeho vtip byl za hranou slušnosti, i když ne přímo vulgární, tak urážející určitě. Nikdo se však nedovolil nezasmát. Někdy bylo obtížné se zorientovat v tom, co vůdce myslí vážně a co ne. I blízcí přátelé měli strach z toho, že upadnou v nemilost a jejich špatná reakce je bude stát život.
Během prvních dnů jeho politické kariéry byl Hitler prý velmi lidský. Když například společnost čekala na jídlo, snažil se vtipkovat a všechny bavil. „Má mimořádnou paměť a neustále vzpomíná na zábavné události, které se staly lidem kolem něho. Ty svým zaměstnancům vypravoval. K velkému pobavení personálu napodoboval jednotlivce a do své role se dokonale vžil. Jednotlivec však byl, k vlastním rozpakům, představení přítomen." (Zdroj: www.jewishvirtuallibrary.org) Právě dělání si legrace na účet jiných označil psychoanalytik za Hitlerův charakterový rys: „Je velmi veselý, pořád vtipkuje a nikomu nedává příležitost promluvit."
Hitler se nejen rád posmíval ostatním, ale často vtipkoval na téma smrti svých kolegů nebo si dělal legraci z křesťanského vyznání admirála Ericha Raedera a francouzského velvyslance v Německu, André François-Ponceta: „Kvůli jeho opakovaně příznivým výrokům byl François-Poncet v Německu před rokem 1938 posměšně nazýván „říšským mluvčím NSDAP“. I Hitler mu tento titul jednou vtipně nabídl. (Zdroj: history.stackexchange.com)
Dalším tématem, na které Hitler rád vymýšlel vtipy, byla rasa. Joseph Goebbels ve svých denících píše, že Vůdce byl velice vtipný. Traudl Junge nebo Albert Speer zase vykreslují obraz, v němž byl Führer mnohem zábavnější než Chaplin. Když totiž viděl Chaplina ve filmu „Velký diktátor“, vymyslel si, že natočí vlastní komedii. Najal si režisérku Leni Riefenstahl a začal pracovat na scénáři. Film měl pracovní název „Malý bastard“. Na prvním sezění nad scénářem Hitler popsal Leni následující obraz: „Budu oblečen v trampském kostýmu, stejně jako Chaplin, a uděláme scénu, jako je ve „Zlaté horečce“, kde si vaří botu a jí ji." Režisérka vypadala zmateně. "A jaký je ten zvrat?," zeptala se. Hitler stěží potlačil své chichotání a řekl: „Tentokrát se zadusí tkaničkami a zemře.“ (Zdroj: www.newyorker.com)
Hitlerův jedinečný smysl pro humor ho nikdy nezklamal ani při jednání s jinými hlavami států. Po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 o necelý rok později porušil smlouvu invazí do Prahy. Rozzuřený britský premiér Neville Chamberlain telefonoval Hitlerovi a chtěl vědět, proč německé jednotky překročily dohodnutou hranici. Hitler na to ihned odpověděl: „Abychom se dostali na druhou stranu.“
