Hitlerův zvrhlý smysl pro humor: Všichni se báli nezasmát se zvláštním vtipům

Smysl pro humor měl Hitler velmi specifický. Ale z něho si nikdo legraci dělat nemohl

Smysl pro humor měl Hitler velmi specifický. Ale z něho si nikdo legraci dělat nemohl

Foto: profimedia;Wikimedia Commons, By Bundesarchiv, Bild 183-H1216-0500-002 CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de

Jaký vlastně byl Adolf Hitler? Spousta lidí si ani nedokáže představit, že se tento muž uměl upřímně zasmát nebo měl radost z padajícího sněhu. Ale i on měl rád společnost, kterou bavil vtipnými poznámkami. I když trošku specifickými.  

„Ačkoli Hitler téměř vždy zavádí do svých projevů několik humorných prvků a budí dojem značného vtipu, zdá se, že mu chybí skutečný smysl pro humor. Nikdy o sobě nedokáže žertovat," píše psychoanalytik Walter C. Langer ve své Psychologické analýze Hitlerova života a pokračuje: „Není schopen očistit své ponuré já sebeironií a humorem."

Hitler se ale často dostával do veselé nálady, zejéma tehdy, měl-li kolem sebe blízké přátele, kterým věřil. To se jeho humor rozšířil na jakési škádlení a žertování, které souviselo s milostnými aférkami jeho spolupracovníků. Prý ale nikdy nebyl vulgární a pikantnosti pouze naznačoval. Nezřídka Hitler ale přestřelil, jeho vtip byl za hranou slušnosti, i když ne přímo vulgární, tak urážející určitě. Nikdo se však nedovolil nezasmát. Někdy bylo obtížné se zorientovat v tom, co vůdce myslí vážně a co ne. I blízcí přátelé měli strach z toho, že upadnou v nemilost a jejich špatná reakce je bude stát život. 

Během prvních dnů jeho politické kariéry byl Hitler prý velmi lidský. Když například společnost čekala na jídlo, snažil se vtipkovat a všechny bavil. „Má mimořádnou paměť a neustále vzpomíná na zábavné události, které se staly lidem kolem něho. Ty svým zaměstnancům vypravoval. K velkému pobavení personálu napodoboval jednotlivce a do své role se dokonale vžil. Jednotlivec však byl, k vlastním rozpakům, představení přítomen." (Zdroj: www.jewishvirtuallibrary.org) Právě dělání si legrace na účet jiných označil psychoanalytik za Hitlerův charakterový rys: „Je velmi veselý, pořád vtipkuje a nikomu nedává příležitost promluvit."

Hitler se nejen rád posmíval ostatním, ale často vtipkoval na téma smrti svých kolegů nebo si dělal legraci z křesťanského vyznání admirála Ericha Raedera a francouzského velvyslance v Německu, André François-Ponceta: „Kvůli jeho opakovaně příznivým výrokům byl François-Poncet v Německu před rokem 1938 posměšně nazýván „říšským mluvčím NSDAP“. I Hitler mu tento titul jednou vtipně nabídl. (Zdroj: history.stackexchange.com)

Adolf Hitler

Co se dělo po smrti Adolfa Hitlera: Pálení vůdcova těla bylo pro personál trauma

Dalším tématem, na které Hitler rád vymýšlel vtipy, byla rasa. Joseph Goebbels ve svých denících píše, že Vůdce byl velice vtipný. Traudl Junge nebo Albert Speer zase vykreslují obraz, v němž byl Führer mnohem zábavnější než Chaplin. Když totiž viděl Chaplina ve filmu „Velký diktátor“, vymyslel si, že natočí vlastní komedii. Najal si režisérku Leni Riefenstahl a začal pracovat na scénáři. Film měl pracovní název „Malý bastard“. Na prvním sezění nad scénářem Hitler popsal Leni následující obraz: „Budu oblečen v trampském kostýmu, stejně jako Chaplin, a uděláme scénu, jako je ve „Zlaté horečce“, kde si vaří botu a jí ji." Režisérka vypadala zmateně. "A jaký je ten zvrat?," zeptala se. Hitler stěží potlačil své chichotání a řekl: „Tentokrát se zadusí tkaničkami a zemře.“ (Zdroj: www.newyorker.com)

Hitlerův jedinečný smysl pro humor ho nikdy nezklamal ani při jednání s jinými hlavami států. Po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 o necelý rok později porušil smlouvu invazí do Prahy. Rozzuřený britský premiér Neville Chamberlain telefonoval Hitlerovi a chtěl vědět, proč německé jednotky překročily dohodnutou hranici. Hitler na to ihned odpověděl: „Abychom se dostali na druhou stranu.“

Akční letáky