Hitler měl na počátku velmi výhodné postavení. Evropa se ještě třásla hrůzou při vzpomínce na děsy první světové války a do nových bojů se nikomu nechtělo. "Dejme Hitlerovi ty Sudety, když o ně tak stojí," pokrčili rameny Chamberlain s Daladierem v Mnichově. O vlastní národy strach neměli. Británii chránil kanál La Manche, Francouzi spoléhali na Maginotovu linii. Nikoho nenapadlo, že by to Němci mohli vzít přes Holandsko, protože šlo o politicky neutrální zemi.

Ústupný přístup politiky appeasementu nahrál Hitlerovi do karet. Západní Evropu i severské země mohl hravě převálcovat jen díky tomu, že se mu nikdo včas přímo nepostavil. Kdyby byl dodržel dohodu se Stalinem a v červnu roku 1941 nepřekročil domluvenou demarkační čáru, Německo a Sovětský svaz by si zřejmě rozdělily Evropu napůl a válku společně vyhrály. Postupem času by vznikla podobná Železná opona, jak jsme ji znali v druhé polovině minulého století, ovšem s tím rozdílem, že opozicí komunistických států by nebyly země demokratické, nýbrž nacistické. Český stát i Slovensko by si přitom Hitler ponechal jako své "vazaly".

Hitler ovšem nebyl diplomat, se Stalinem ho pojilo jen nelítostné diktátorství a touha po moci. Bylo by jen otázkou času, kdy by se obě mocnosti postavily proti sobě, což by vyústilo v tu nejhorší válku, jakou si můžeme představit - uvědomme si, že Američané uvedli na scénu atomové bomby už pár měsíců po Hitlerově sebevraždě. Zkáza Nagasaki a Hirošimy by byla pro Hitlera jistě inspirativní; kdyby byl ještě naživu a u moci, neváhal by vynaložit veškeré prostředky na výrobu podobných zbraní.

Teď si ale představme, kdyby tu žádný Stalin nebyl, či kdyby byl Německem poražen. Hitler by získal více času na dokončení superrychlého letadla, které by překvapilo New York a bombardováním by přimělo Američany ke kapitulaci. Británie by zůstala ve válce sama a stáhla by vojska ze severní Afriky, aby soustředila veškeré síly na obranu vlastního ostrova. Hitlerovi by se otevřela cesta dále na východ, až by se dostal ke zdrojům ropy v Perském zálivu.

Nově dobytá území by však Hitler nemohl konrolovat osobně; můžeme předpokládat, že by všude po světě postupně vznikaly protektoráty a zdánlivě autonomní státy s loutkovými, pronacistickými vládami. Rozkazy by byly zřejmě všude stejné - v nových republikách by nejprve vznikla tajná policie, která by obyvatelstvo očistila od podvratných živlů, tzn. od svobodně smýšlejících intelektuálů a komunistů, až by zbylo jen mlčící stádečko.

Stalinovy gulagy na Sibiři by Hitler využil jako vlastní koncentrační tábory, kam by přesouval jak příslušníky "nižší rasy" z Evropy, tak své odpůrce z Ruska. Genocida židovského národa by přitom přirozeně pokračovala.

Velkolepá Třetí Říše by nicméně nebyla dlouhodobě udržitelná. Źivot by nebyl příjemný ani pro samotné Němce, kteří by byli nuceni neustále nasazovat životy ve válečných operacích. Jejich ženy by mezitím rodily jednoho potomka za druhým, aby státu odchovaly nové bojovníky. Děti narozené s fyzickými vadami by byly ihned usmrceny, což by v řadách matek, jakkoli fanatických, vyvolávalo emoce. Rodina jako taková by ve společnosti "čistokrevných Germánů" přestala existovat, muži na frontách by byli manželkám neustále vzdáleni.

Rozmáhající se nemoci v koncentračních táborech by děsily samotné dozorce, a v řadách nacistů by nejspíš přibývalo zběhů. Připomeňme, že ke konci války se už v Německu málokdo hlásil k tomuto povolání dobrovolně. Sami Němci byli nuceni pracovat tam, kde jim režim poručil.

Když pomyslíme, s jakou úlevou přijali zprávu o Hitlerově sebevraždě i jeho nejbliží spolupracovníci, lze předpokládat, že by se systém s Hitlerovou smrtí beztak zhroutil, jen by to trvalo o desítku let déle. Hitler byl sice vegetarián, ale trpěl žaludečními potížemi a dalšími neduhy pramenícími ze stresu, přirozená smrt by ho tedy zastihla možná už okolo roku 1960. Poté by nejspíš došlo k postupnému uvolňování režimu a posilování autonomie dobytých území.

Předtím by ovšem stačily přijít o život další miliony lidí. Mnohem déle by se v Evropě (a možná i v Americe) udržel rasismus, přičemž árijská rasa by se těšila nejvyšším privilegiím, zatímco ostatní rasy by byly nuceny žít ve vlastních komunitách a vykonávat podřadné práce. Je možné, že podobný systém by pak fungoval až do dnešních dnů.