S krásnou blonďatou a modrookou Renatou se Hitler seznámil v roce 1932. Čtyři roky se vídali jako přátelé a měli spolu i krátký milostný poměr. Herečka jej však sama ukončila, a to odjezdem do Londýna. Údajný důvod rozchodu byl velice pikantní. Müllerové prý vadily Hitlerovy sexuální úchylky. Vůdce po ní chtěl, aby ho bila a zacházela s ním jako s otrokem. Údajně si před ní klekal a žádal, aby do něj kopala. To, že měl Hitler sadomasochistické sklony, později potvrdili i mnozí psychologové. Některé jeho zvrhlé choutky jsou popsány také v tajné zprávě vojenské zpravodajské služby Spojených států. Podle ní byl Hitler také „impotentní koprofil.“ Tato sexuální úchylka se projevuje zálibou v lidských výkalech. Standartní pohlavní styk vůdce neuspokojoval.
Renatu Müllerovou při pobytu v Londýně sledovali němečtí tajní agenti. Zjistili, že se stýká s mužem židovského původu, dokonce se mělo jednat o jejího snoubence. Norimberské rasové zákony z roku 1935 však takové styky Němcům striktně zakazovaly. Když se herečka vrátila zpět do Německa, žádná filmová společnost s ní nechtěla spolupracovat. Bývalá vůdcova milenka neunesla ztrátu práce a konec své kariéry a začala holdovat alkoholu a užívat drogy. Nakonec skončila jako narkomanka v sanatoriu.
Konec jejího života byl podobně tragický jako Hitlerův. Když ji komando SS přijelo do léčebny zatknout za porušení norimberských zákonů, ukončila svůj život skokem z okna. Po pádu z dvanácti metrů byla na místě mrtvá. Nacisté v oficiální zprávě uvedli, že její chování způsobila nepříčetnost, důsledek náhlého epileptického záchvatu.
Sebevraždy nebyly u Hitlerových žen ničím výjimečným. Většina z nich se o ně alespoň pokusila. Kromě Renaty Müllerové ukončila dobrovolně svůj život také Hitlerova nevlastní neteř Geli Roubalová. V souvislosti s vůdcovým úchylným chováním se však nabízí teorie, zda neměly být tyto ženy navždy umlčeny.
