Edmund Forster se narodil v Mnichově v roce 1878. Stal se zcela běžným německým psychiatrem a neurologem. Po dostudování medicíny ho jeho služba zavedla až k armádě a bitevním polím. Od roku 1915 sloužil převážně v Belgii, kde ošetřoval mladé vojáky zasažené útoky britské armády. Do jeho péče se v říjnu 1918 dostal německý voják, polní kurýr, který schytal zásah hořčičným bojovým plynem yperit. Trpěl těžkým zánětem spojivek a dočasně oslepnul. Převezen byl do lazaretu v pomořanském Pasewalku, kde si ho Forster přebral pod svá křídla. Mladý voják se mu představil jako Adolf Hitler. Byl na frontě od počátku války a vydržel téměř do jejího konce. Později označil své nasazení na frontě za absolutně nejlepší období jeho pozemského života.

V té době byl Hitler plachým a rezervovaným mužem. Lékař jeho zranění léčil jako hysterickou slepotu, ke které došlo v důsledku nervového zhroucení. Podle soudobé psychiatrie se jednalo o přehnanou reakci na útok bojovým plynem a také zjištění, že Německo bylo ve válce poraženo. Forster léčil Hitlera a další vojáky, kteří měli různé nervové poškození, velmi drsnými způsoby. Součástí jeho léčby byly elektrošoky, polévání studenou a horkou vodou a masáže prostaty. Psychiatr Forster použil u Hitlera mimo jiné hypnózu, která měla vést k posílení jeho osobnosti. Svým způsobem se lékaři té doby pokoušeli vojáky donutit k tomu, aby se postavili na nohy a chytili „druhý dech“. To se u nesmělého vojáka Hitlera skutečně povedlo.

Co přesně musel mladý Hitler tehdy podstoupit, není zcela známo. Všechny záznamy a dokumenty o jeho léčbě záhadně zmizely. Jisté je to, že se mu nakonec vrátil zrak. On sám na ten moment vzpomínal ve své knize Mein Kampf jako na něco zásadního a rozhodujícího. V okamžiku svého „probuzení“ údajně pochopil, že je vyvolený a může zachránit Německo. Zřejmě právě tehdy nastala drastická změna Hitlerovy osobnosti, kdy se ze zakřiknutého, plachého muže stal krutou postavou světových dějin, jež dokázala svými rasistickými světonázory uhranout davy.

Ve 20. letech 20. století se stal Forster ředitelem psychiatrické léčebny a profesorem psychiatrie. Ani on se však během druhé světové války nevyhnul šikaně ze strany nacistů. Byl obviněn ze zvýhodňování židovských lékařů a také se údajně dopustil prohlášení proti nacismu. Po období plném nahánění a falešných obvinění byl psychiatr nalezen ve svém domě s prostřelenou hlavou. Oficiálně spáchal sebevraždu, jak to ale bylo ve skutečnosti, se již nikdo nedozví.

Pravděpodobnost, že v roce 1918 prodělala Hitlerova psychika opravdový šok, který mohl vést k razantní změně jeho osobnosti, je vysoká. Na toto téma vznikla řada děl, například kniha Muž, který stvořil Hitlera od britského spisovatele Davida Lewise.