Lokální i oblastně rozsáhlé hladomory provázely středověkou společnost z několika důvodů. Zemědělství bylo primitivní, komunikace špatné, lidé byli dnes a denně vystavováni přírodním výkyvům, ohrožováni válkami a pleněním území. I přesto, že jim hlad neustále „dýchal na záda", nedokázali se na něj předem připravit.
Kronikáři během let zaznamenali několik hladomorů, které se na našem území objevily. V roce 1043 kvůli hladu zemřela třetina obyvatel. V zimě roku 1126 bylo tolik sněhu, že lidé „padali jako mouchy". O necelých dvacet let později zase nastal nedostatek v důsledku předchozí občanské války. V letech 1217-1218 postihl hladomor celou východní část Římské říše. Krutý hlad nastal i v letech 1252 a 1262. V následujícím roce mnozí sedláci a řemeslníci z Čech odcházeli ze svých domovů, aby našli kus země, kde zkáza nepropukla. Mezi další významné hladomory patřil takzvaný Velký hlad, datovaný mezi lety 1315–1322.
Hladomor ve středověku
Všechny hladomory měly několik společných jmenovatelů. Špatné žně, přírodní katastrofy v podobě krupobití, záplav, sucha nebo hmyzu a politicko-obchodní vztahy. Často se pak tyto faktory spojily dohromady a doslova zamávaly životem jak chudých, tak i majetných.
Hladomor ve středověku
Například hladomor, který vyvrcholil v roce 1282 vznikl kombinací několika příčin. Na jedné straně byla nezvykle dlouhá zima a po ní následující povodně, na druhé straně vojensko-politický konflikt. Obydlí vesničanů, ale také kláštery nebo města byla opakovaně drancována a vypalována. Lidé byli pronásledováni vojáky Oty Braniborského i prostými lupiči. I kdyby chtěli zasít, nemohli. Museli se schovávat. Potravin bylo nedostatek, a tak stoupla i jejich cena. I přesto, že v tom samém roce dosáhl pražský biskup Tobiáš vypovězení Němců z Čech, katastrofě se nedalo zabránit. Krutá zima pak dílo dokonala.
Lidé žebrali na ulicích a kradli, ze zoufalství vraždili své movitější příbuzné, jejichž majetek se pak snažili rozprodat. Záznamy mluví také o vraždě dětí, které se nedařilo uživit. Toto utrpení narušilo mezilidské vztahy na všech úrovních. Lidé si nedůvěřovali, šidili se a podváděli.
Mrtvých bylo tolik, že je nestačili pohřbívat. Podle dobových pramenů za rok zahynula 2/3 obyvatel. Příčinou smrti však často nebyl pouze hlad. Podlomený organismus snadno podléhal nejrůznějším nákazám. Lidé také umírali na následky požití nevhodných potravin, jako byla kůra stromů, byliny nebo rozložené mršiny.
Běžné schéma
„Na počátku hladomoru je většinou klimatická anomálie, následuje špatná úroda a zdražení potravin. Chudina je více chudá a začíná bojovat o přežití. Narůstá násilí a ožebračení středních vrstev. Své dílo dokoná špatná kvalita potravin, včetně konzumace masa uhynulých zvířat i masa lidského. Důsledkem je podvýživa, epidemie a zvýšená úmrtnost," píše ve své práci Jacques Le Goff. Oslabené země jsou pak snadnou kořistí sousedů. Válečný stav tak situaci ještě zhorší a prohlubuje.
V tomto smutném období, kdy byla společnost rozdělena, bylo nutné, aby alespoň někdo „táhl za jeden provaz". Tohoto úkolu se podle dobových svědectví většinou zhostila městská rada a rychtář. Vraždy byly trestány oběšením, hromadné hroby byly kopány najatými dělníky, pohřbívání zajišťovali muži s vozy.
Hladová migrace
V průběhu hladomoru také lidé opouštěli své domovy s vidinou lepšího života. Vesničané odcházeli do měst, další obyvatelé se vydávali do ciziny. Podle Kroniky zbraslavské „celé houfy hladovějících obyvatel Čech bloudili po Rakousích, Durynsku, Míšeňsku a jiných krajích říše. Pro většinu z nich však nebylo záchrany."
Existovala proti hladomorům, jež byly ve středověku poměrně častým jevem, nějaká opatření? Podle odborníků ano, ale byla jen velmi primitivní. Omezovala se jen na ochranu životů a majetku zámožnějších (žebráci měli zákaz vstupu do domů, později i do měst) a zajištění základní hygieny v podobě odstraňování mrtvol.
Zdroj:
