Léto roku 1315 bylo natolik chladné a deštivé, že nedozrálo obilí a nepodařilo se ani nasušit seno pro dobytek. Nešlo přitom o záležitost menší lokality - s problémem se potýkaly takřka všechny země severní a západní Evropy, včetně Českého království. Kromě hladu obyvatelstvo čelilo také ničivým záplavám, a to zejména v přímořských oblastech. Například v anglickém přístavu Dunwich zmizelo pod vodou téměř 300 domů, což v té době tvořilo čtvrtinu města. V Nizozemí kronikáři popsali davy zoufalých lidí, které velká voda vyhnala z domovů při pobřeží. Mířili do měst, aby se zde pokusili najít práci nebo aspoň kousek jídla.
To se ale stávalo čím dál dražší záležitostí - a hlavně nedostupnou. Když se 10. srpna 1315 anglický král Eduard II. zastavil ve městě St Albans, nesehnal chléb ani pro sebe a svou družinu, i když měl peněz dost.
Úhyn dobytka a kanibalismus
Krize dolehla i na církevní instituce, které do té doby patřily k pilířům jistoty. Menší a chudší kláštery byly nuceny zcela ukončit činnost, ty větší a bohatší někdy prodávaly relikvie, aby tak vykompenzovaly chybějící dary. Drasticky také klesla cena půdy; církev i šlechta se snažily prodat své podmáčené pozemky, o které ale nebyl zájem.
Zimy byly neobvykle mrazivé.
Úrody se Evropané nedočkali ani následující rok. Deště se opakovaly a úroda byla opět mizivá. Mezi dobytkem se kvůli špatnému počasí a nedostatku potravy rozšířily infekční choroby. Podle zápisků anglického opatství Ramsey na místním panství přežilo jen 6 kusů zvířat ze 48, v sousedním pak počet krav klesl ze 45 na pouhé 2 kusy.
Lidé z hladu zkonzumovali osivo určené na příští rok, takže když se dalšího léta počasí umoudřilo, neměli co zasít. Krize se táhla až do roku 1322 a zanechala za sebou miliony mrtvých. Doboví kronikáři zmiňují případy kanibalismu, o kterých však věděli jen z doslechu, a přímé důkazy o těchto hrůzách proto nemáme. Historikové nicméně usuzují, že právě v této době se zrodila pohádka o Jeníčkovi a Mařence, dětech, které otec zanechal svému osudu v lese, protože je nemohl uživit. Ty potom málem padly za oběť kanibalské čarodějnici.
Hladomor se nevyhnul ani českým zemím. Kronikář Petr Žitavský ze zbraslavského kláštera popsal obrovský úhyn dobytka a kopání masových hrobů, kde byly pohřbeny desítky tisíc mrtvých.
Malá doba ledová?
Dodnes není jisté, co sérii chladných a deštivých roků způsobilo. Odborníci tento jev dávají do souvislosti s počátkem tzv. malé doby ledové, která obecně ovlivnila vrcholný středověk a ukončila prosperitu předchozích staletí. Je ale také možné, že za náhlou změnou klimatu stála vulkanická činnost; při silné erupci sopky se k nebi vznese oblak sopečného prachu, který částečně zastíní Slunce. Teplota po celém světě pak o něco klesne a vrátí se do normálu až po dvou letech. To by odpovídalo scénáři z let 1315 a 1316.
Evropa se z hladomoru vzpamatovávala jen obtížně. O třicet let později pak měla přijít další těžká rána, tentokrát morová. Odhaduje se, že Velký hladomor byl jednou z příčin, proč moru podlehlo tolik dospělých Evropanů - v dětství trpěli podvýživou a jejich organismus si nevybudoval řádnou imunitu. Ačkoli si v našich zemích 14. století spojujeme se zlatým věkem vlády Karla IV., nešlo tak docela o dobu, do které by se chtěl člověk narodit.
Zdroje: www.historic-uk.com, www.medievalists.net, vedator.org
