Tento test je možné provést pouze v případě, kdy jsou lidské ostatky zachovány v dobrém stavu. K jedinečnému experimentu bylo vybráno mumifikované tělo egyptského kněze Nesyamuna. Předchozí pokusy o znovuvytvoření hlasu starověkého jedince využívaly softwarové techniky k animaci obrazu rekonstrukce obličeje, aby se přiblížil původnímu hlasu. Vědcům se však nyní poprvé podařilo vytvořit a reprodukovat zvuk, který se nejvíce podobá samohlásce. Pomocí Vocal Tract Organ, kterým je možno docílit zvuku umělého hrtanu, byl týmem odborníků syntetizován zvuk samohlásky, který je srovnatelný se samohláskami moderních jedinců.

Nové objevy mají zelenou

Díky této technologii bude pravděpodobně možné odhalit více z dávné historie. V případě egyptského kněze Nesjamuna, jehož akustický výstup hlasového traktu „ve smrti“ byl vědecky syntetizován, se jedná o jedinečný objev. I když „renovace“ pouze jediného tónu nebo hlásky neposkytuje žádný základ pro zkoumání souvislé řeči. To by vyžadovalo znalost příslušných artikulací vokálního traktu, fonetiky a vzorců časování jeho jazyka. I přesto zde však vědci vidí potenciál pro další objevy.

Dokument o výzkumu a hlas mumie najdete zde:

Zdroj: Youtube

Vhodný objekt pro zkoumání

Egyptský Nesjamun žil během politicky nestálé vlády faraona Ramsese XI (asi 1099–1069 př. n. l.) před více než 3000 lety, pracoval jako písař a kněz ve státním chrámu Karnak v Thébách, v dnešním Luxoru. Jeho hlas byl nezbytnou součástí jeho rituálních povinností, které zahrnovaly mluvené i zpívané prvky. Mumifikované ostatky tohoto kněze jsou nyní vystaveny v muzeu města Leeds.

A je to totéž tělo, které je už pod drobnohledem vědců po dvě staletí. Po prvním rozbalení knězova těla v roce 1824 jej prozkoumali členové Leedsské filozofické a literární společnosti, včetně tří chirurgů a chemika, jehož multidisciplinární vědecký výzkum byl první svého druhu. Poté bylo stejné tělo podrobeno radiologickému vyšetření v roce 1931, po vývoji rentgenových paprsků, v roce 1964 v Sheffieldu a v roce 1990 na univerzitě v Manchesteru týmem používajícím endoskopii, histologii a rentgenové a časné CT skenovací techniky.

Zachovalé tělo a poslední přání

Tyto kombinované studie odhalily, že Nesjamun zemřel kolem jeho padesátky a trpěl onemocněním dásní a těžce opotřebovanými zuby. I přesto měl však „silnou, dobře vyvinutou dolní čelist“. V žilách mu také kolovala núbijská krev.

Podle nápisů na jeho rakvi bylo později identifikováno jméno Nesjamun, jež se objevuje i ve výzkumu hieroglyfů. Jména ve starém Egyptě měla hluboký význam. Stejně tak v té době panovalo přesvědčení, že „vyslovit jméno mrtvých znamená znovu je oživit“, a to jak žijícími příbuznými, tak samotnými zesnulými, když předstoupili před boží soud. Pouze těm, kteří byli schopni slovně potvrdit, že vedli ctnostný život, byl povolen vstup na věčnost a byl jim udělen přídomek „maat kheru“, „pravý hlas“. I o toto Nesjamun v textech na vlastní rakvi žádal. Chtěl a přál si, aby jeho duše dostávala věčnou výživu, mohla se volně pohybovat a vidět a oslovovat bohy jako ve svém pozemském životě. Právě jeho přání pak bylo dalším důvodem, proč pro rekonstrukci hlasu bylo vybráno právě jeho tělo.

Při samotném výzkumu CT snímky potvrdily, že významná část struktury Nesyamunova hrtanu a hrdla zůstává "použitelná" v důsledku propracovaného procesu mumifikace, což umožňuje změřit tvar vokálního traktu. Jazyk kněze však postupem času ztratil svůj svalový objem a měkké patro nebylo přítomno.

Objev významný i pro turismus

Jako vzácný svědek kataklyzmatického období ve starověké historii Egypta má Nesjamun také přední místo v historii egyptologie. Jeho tělo a rakev jsou již téměř dvě století trvale vystaveny v leedském muzeu, ale jen málo návštěvníků si však může samo přečíst hieroglyfické texty. Možnost přenosu jejich vokalizace by nejen splnila Nesyamunovo vlastní přání, ale umožnila by porozumět všem.

Zachovaný chrám v Karnaku, ve kterém Nesyamun vykonával své povinnosti, je každoročně cílem více než milionu návštěvníků, což je významné pro egyptskou ekonomiku.

Zdroje:

en.wikipedia.org, www.bbc.co.uk, kayiprihtim.com