Den, kdy Čechoslováci porazili Sověty: hokejové MS 1969 mělo tragickou dohru

10. září 2020 četba na 3 minuty
Hokejové zápasy ČSSR proti SSSR se v roce 1969 změnily v politický boj.

Hokejové zápasy ČSSR proti SSSR se v roce 1969 změnily v politický boj.

Foto: Profimedia.CZ

Z mistrovství světa na jaře roku 1969 si českoslovenští hokejisté hrdě odvezli bronzovou medaili. Národ je přivítal, jako by vyhráli zlato. Dokázali totiž dvakrát porazit Sovětský svaz, jehož vedení rok předtím vyslalo na naše území vojska Varšavské smlouvy. Čechoslováci tato vítězství vnímali jako sladkou pomstu.

Hokejové MS se v roce 1969 mělo původně konat v Praze. Vzhledem k rozjitřeným politickým poměrům a přítomnosti cizích tanků to však nebylo vhodné, a tak se role hostitele ujalo Švédsko.

Sovětská reprezentace měla v té době pověst neporazitelného týmu, na turnaji platila za jasného favorita. Od roku 1963 prohrála jen dva zápasy - jednou se Švédskem, podruhé s Československem. Rozhodně se ale nestalo, že by ji jedna země porazila v rámci jediného mistrovství hned dvakrát.

Sborné nepomohly ani tanky

O tom, že se utkání ČSSR se Sověty neponese jen ve sportovním duchu, svědčily už titulky švédského tisku: "Dnes v televizi zápas nenávisti!" Když pak Čechoslováci nastoupili na led, vedeni kapitánem Jozefem Golonkou a zaštítěni skvělým brankářem Vladimírem Dzurillou, část hlediště začala skandovat: "Dubček, Dubček!"

Objevily se i transparenty s nápisy typu: "My se Rusů nebojíme, v hokeji je porazíme a srpen jim oplatíme!" nebo "Dnes vám nepomůžou ani tanky!"

Hráči své fanoušky nezklamali. Do boje se pustili s nebývalou koncentrací a vyhýbali se zbytečným faulům. Ve 32. minutě vstřelil Jan Suchý první gól, vítězství později pojistil druhou brankou Josef Černý. Sověti nejenže nečekaně prohráli, ale navíc se jim nepodařilo ani jednou skórovat. Něco takového se jim nestalo za uplynulých 10 let! Zápas skončil výsledkem 2:0 pro Československo a brankář Dzurilla byl hrdinou dne.

Naši hokejisté si přitom neodpustili výmluvnou manifestaci svého postoje k okupaci a sovětským soupeřům po zápase odmítli podat ruce. Toto gesto znamenalo pro SSSR potupu vysílanou v přímém přenosu po celém světě.

Vývoj mistrovství proti sobě postavil ruskou sbornou a tým ČSSR ještě jednou. Na tento zápas do Stockholmu zavítaly i osobnosti naší kulturní scény; nechyběla mezi nimi ani herečka Jiřina Bohdalová, která se nechala slyšet, že si sem přijela "ještě jednou zazpívat československou hymnu".

Tentokrát šlo do tuhého. Čechoslováci sice první třetinu uzavřeli dvoubrankovým náskokem, ale v té druhé Sověti vyrovnali. Hlediště zuřilo. Našemu týmu chvíli trvalo, než se z ruského tlaku vzpamatoval, ale v poslední třetině už měl zase náskok o dva góly. Teprve v 58. minutě se Rusům podařilo snížit konečné skóre na 4:3, vyrovnat už nestihli.

Bronz s příchutí zlata

Celkové součty bodů přiřkly zlatou medaili přeci jen Sovětskému svazu. Bylo to ale hořké vítězství. Bronzoví Čechoslováci se vraceli domů, jako by vyhráli válku. Na Ruzyni je 31. března vítaly nekonečné davy fanoušků, kteří oslavovali především dva vítězné zápasy proti zástupcům okupující mocnosti.

Vedení SSSR si to nenechalo líbit. Do Prahy ihned vyslalo maršála Grečka, který pohrozil opětovným vojenským zásahem. Politická krize vyvrcholila sesazením Alexandera Dubčeka z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a výměnou celého předsednictva. Atmosféra Pražského jara definitivně vzala za své a odstartovalo období normalizace, provázené opětovným potlačováním lidských práv a svobod.

Akční letáky