Bylo 11. března 1950. Mistři světa z roku 1947 a 1949 se těšili do Londýna, kde svá vítězství chtěli obhájit. Už čekali na letišti, když jim bylo oznámeno, že se výprava nekoná. Hlavním důvodem měl být fakt, že britské velvyslanectví v Praze neudělilo víza československým rozhlasovým hlasatelům Josefu Lauferovi a Otakaru Procházkovi.

Podle dochovaných vzpomínek hráči příliš nechápali, proč má absence komentátorů ohrozit jejich start na mistrovství. Ambasáda se navíc hájila tím, že víza vydala včas. 

„Neobrželi jsme je v sobotu, ale v pondělí. Mužstvo tak mohlo klidně odcestovat a my dorazit za nimi, tak, jak to bylo vždycky,” řekl v roce 1968  Procházka ve vysílání Československé televize.

I přesto byla o dva dny později celému týmu účast na klání zatrhnuta. Zklamaní sportovci se proto vydali do hospody U Herclíků. Posezení se však zvrtlo.

„Na náměstí jsme křičeli smrt komunistům, nenecháme si ustřihnout křídla a podobně,” vzpomínal na tehdejší večer útočník Augustin Bubník. Po deváté hodině dorazilo do pohostinství komando. Dohromady bylo odvedeno 11 hráčů - Augustin Bubník, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák, Vladimír Kobranov, Josef Jirka, Zlatko Červený, Jiří Macelis, Antonín Španinger, Přemysl Hainý, Josef Stock a Bohumil Modrý

Zlomit hokejisty

Ihned po zatčení začali vyšetřovatelé uplatňovat středověké metody výslechu. „Dali mi ruce do želízek, na hlavu nasadili helmici a utahovali ji tak, že jsem měl pocit, že mi praskne lebka. Nechyběla ani tma, bití a absence spánku, abych se přiznal k tomu, o čem jsem se dozvěděl až při vyšetřování,” vzpomínal Bubník.

Obránce Antonín Španinger musel chodit tři dny a tři noci bez jídla a vody. „Říkal jsem si, že mě nemohou unavit, ale druhý den mi už otékaly nohy, pak jsem začal krvácet a lezl jsem po čtyřech. Každou hodinu jsem navíc musel dělat dřepy a kliky,” popisoval v roce 1995.

Soud se konal až 6. a 7. října 1950. Sportovci byli obviněni z velezrady. Měli být skupinou, která chtěla rozvrátit tehdejší režim. To, že byl proces vykonstruovaný značí fakt, že k soudu nesměla ani veřejnost, ani příbuzní,

Konec mistrů světa

Za hlavní viníky byli označeni Bubník a Modrý, u nichž se údajně uvažovalo o trestu smrti. Nakonec dostali 14 a 15 let. Zbytek týmu byl odsouzen na dva až dvanáct let odnětí svobody. Navíc byl hokejistům zabaven majetek a přišli o svá občanská práva.

„Většina obžalovaných svým chováním potvrdila, že se jedná o flinky, kteří se do národního mužstva dostali nedopatřením a hanobili republiku,” píše se ve vyšetřovacím spise Státního soudu Praha.

Zdroj: Youtube

Po procesu byli muži převezeni do věznice na Bory a následně do Jáchymova, kde přebírali holýma rukama uranovou rudu. Na svobodu se dostali díky amnestii prezidenta Antonína Zápotockého o pět let později. V roce 1968 se dočkali rehabilitace. Co vedlo k jejich odsouzení, ale dodnes není úplně jasné.

Spekuluje se, že ministr Kopecký se obával jejich emigrace, kterou by se mohli obyvatelé inspirovat. Zároveň mohlo jít o varování pro ostatní sportovce, aby nad útěkem za hranice ani neuvažovali. Do exilu totiž již předtím odešli Josef Maleček a Oldřich Zábrodský, stejně jako krasobruslařka Ája Vrzáňová a tenista a hokejista Jaroslav Drobný.

Připouští se také možnost, že proces byl řízen sovětským týmem, pro nějž Čechoslováci představovali nežádoucí konkurenci, jíž se bylo potřeba preventivně zbavit.

Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.ct24.ceskatelevize.cz