Holbein
Hans Holbein mladší se své řemeslo naučil od svého otce, významného německého malíře Hanse Holbeina staršího, který se stal přední osobností přechodu německého výtvarného umění od gotiky k renesanci. V roce 1515 se mladý Hans přestěhoval do Basileje, aby své vzdělání prohluboval v dílně malíře Hanse Herbstera. Ve Švýcarsku se mu dařilo dobře až do roku 1524. Pak se dva roky potýkal s nedostatkem práce. Náboženské nepokoje spojené s přísnou cenzurou, jež by vedla ke stagnaci v umění, ho donutili, aby nakonec kývl na nápad svého přítele Erasma Rotterdamského a s jeho doporučujícím dopisem odjel do Anglie.
Přes dva roky maloval pro právníka, politika a spisovatele sira Thomase Mora. S vydělanými penězi se vrátil do Basileje a koupil si dům. Jenže v Basileji se situace nezlepšila. Byla fanaticky protestantská a nepokoje se vyostřovaly. Proto v roce 1532 znovu překročil kanál La Manche. Jaké bylo překvapení, že jeho staří přátelé buď zemřeli, anebo upadli v nemilost. Král Jindřich VIII. totiž založil vlastní anglikánskou církev a sám sebe stanovil za její hlavu. Kdo s tím nesouhlasil, o tu svou přišel. Holbein si uvědomoval, že pokud chce v Anglii přežít, musí si naklonit samotného krále. To se mu podařilo. V roce 1536 se stal jeho dvorním malířem.
Vyslanci
Snad nejslavnější obraz Hanse Holbeina mladšího vznikl v Londýně, na jaře roku 1533. Olejomalba na dřevě má rozměry 206 × 209 cm a nyní visí v londýnské Národní galerii. Dílo je proslulé hned z několika důvodů. Jedním z nich je však dokonalá optická iluze, která lze rozpoznat pouze z pohledu z boku. Proto se předpokládá, že obraz měl viset nad schodištěm, kde by byl pozorován zešikma.
Obraz bylo objednán Jeanem de Dinteville, mladým velvyslancem francouzského krále, na památku návštěvy svého přítele Georgese de Selve, biskupa a vyslanec z Lavaur, v Londýně. Jean stojí nalevo. Je zobrazen jako velmi zámožný a úspěšný člověk. Má plášť s kožešinovým límcem a saténový oblek. V ruce drží pozlacenou dýku, na níž je vyryt jeho věk. Úspěšný vyslanec měl pouze 29 let. Napravo od něj stojí jeho přítel Georges. Na první pohled jde poznat, že má na sobě mnohem skromnější kožešinový kabát. Loktem se opírá o knihu, která silně kontrastuje s dýkou. Tento protiklad odkazuje k aktivnímu a kontemplativnímu životu. Na knize je napsaný věk biskupa. V době jeho portrétování mu bylo 25 let.
Vyslanci
Tajemné předměty
Mezi muži je dvoupatrová police, která se prohýbá pod různými předměty. Ty na první pohled ničím nezaujmou. Skrývají však tajemné poselství. Na horní polici jsou věci, jež se vstahují k nebesům, ke studiu astronomie a měření času. Na spodní polici jsou předměty více pozemského typu. Glóbus, loutna nebo kniha o aritmetice. Celkově lze obraz vnímat jako mřížku. Nalevo je aktivní život, napravo meditativní. Nahoře je nebeská sféra, dole pozemská.
Mezi další symboly, jež mají odkazovat k době, v níž Holbein žil, patří loutna. Dokonale namalovaný nástroj má prasklou strunu. Historici umění předpokládají, že tento detail má být znakem náboženských nesvárů v tehdejší Evropě. Dokazuje to také kancionál. Otevřená kniha je namalovaná tak dokonale, že v ní lze přečíst každou notu. Jde o chvalozpěv Matina Luthera, vůdce protestanské reformace.
Flek na obraze
Dokonalý obraz kazí ve spodní části divný protáhlý šedý flek připomínající naplavené dříví. Rozeznáte ho pouze tehdy, pokud se postavíte k pravému rohu a trochu se snížíte. Překvapí vás deformovaný předmět, uměle natažený v perspektivě. Šklebící se lidská lebka.
Tu neuvidíte, když před dílem stojíte čelem. Tehdy se primárně soustředíte především na postavy a předměty. Když ale poodstoupíte do boku a lebku spatříte, na obraze nerozeznáte nic jiného. Takže si můžete vybrat. Na co se chcete dívat?
Lebka symbolizuje smrt. Proč se ale vyskytuje na díle, jež mělo být památkou na přátelské setkání a oslavuje pozemské výdobytky? Na co chtěl Holbein upozornit?
Holbein tajnůstkář
Podle historiků umění lebka odkazuje na limity pozemského života, lidského poznání a nevyhnutelnost smrti. Obecně malba vyzývá, abychom viděli neviditelné. Abychom se na věci podívali také z jiné perspektivy. Díky tomu můžeme odkrýt skrytou pravdu. Malíř tak možná chtěl naznačit, že lidé mají sklon podléhat pozlátku na povrchu. Považují iluzi za pravdu a pravdu za iluzi.
Zdroj:
