Ve středověku ucelený koncept zdravotnické péče neexistoval. První nemocnice začaly vznikat při klášterech, kde se o pacienty starali mniši nebo jeptišky. Šlo však pouze o pečovatelskou službu. Kvůli nařízení papeže Alexandra III. z roku 1163 nemohli duchovní prolévat lidské tekutiny.
Podobnému problému čelili i studovaní lékaři. „Neuskutečním řez u žádného nemocného,” slibovali v rámci Hippokratovy přísahy. Chirurgických úkonů se proto musel zhostit někdo jiný. Zatímco na vesnici se lidé většinou obraceli na porodní bábu nebo kováře, ve městech se spoléhali na holiče.
Holič ve středověku
Předpokládalo se, že právě oni jsou díky svému zručnému nakládání s ostrými nástroji nejvhodnějšími zástupci mnichů. V jejich krámcích se tak neukazovali jen ti, kteří potřebovali ostříhat nebo oholit, ale i nemocní, trpící bolestmi hlavy, zubů, zácpou nebo hnisavými vředy.
První oficiální holičsko-chirurgické organizace vznikaly už ve 13. století. Jejich členové se učili nejen úpravě zevnějšku, ale i anatomii. Zhruba o sto let později už patřil jejich cech ve většině zemí k těm nejvlivnějším. Zároveň se definovaly zákroky, které mohli holiči vykonávat.
Mezi běžné činnosti patřilo pouštění žilou, čištění boláků, vyřezávání znamének nebo trhání zubů. Felčaři ale měli za úkol také ošetřovat rány. „V bitvě u Turína v roce 1536 mi došel vroucí olej. Smíchal jsem tedy žloutky, olej z růží a terpentýn. Mast jsem pak namazal na zranění,” svěřil se slavný francouzský holič-chirurg Ambroise Paré. „Ráno jsem s překvapením zjistil, že rány se začaly lépe hojit. Myslím, že by už nikdo neměl používat k dezinfekci vroucí olej.”
Cech holičů
Holiči měli plné ruce práce až do poloviny 18. století. Poté byly evropskými zeměmi postupně vydávány dekrety, v nichž se přísně oddělovala funkce chirurga a zubaře od povolání holiče a kadeřníka. Klystýry, přikládání pijavic, amputace a další „špinavé” práce tak začali vykonávat vysokoškolští odborníci.
Mistři lazebníci si ale stále udržovali své středověké znalosti. K umývání vlasů například používali moč a k holení pivní pěnu.
Zdroj:
